Agent 007, jenž měl oživit slávu britského impéria, se stal globální ikonou. Dokonce takovou, že ji napodoboval i komunistický Východ, jak ukázal sovětský Stierlitz a náš major Zeman. Na rozdíl od nich ale James Bond, který se dnes na filmovém plátně dožívá 50 let, přežil konec studené války.

Nemá smysl představovat Jamese Bonda. Muže, který se ve filmech představuje sám, zná každý na této planetě. Lze však bondovský fenomén řadit do kultury? Toť otázka.

Zdá se, že postava agenta 007 je součástí starého sporu o roli kultury a civilizace. V něm je kultuře vyhrazeno to vysoké, vzdělané a ušlechtilé (předvojem je myšleno Německo), kdežto civilizaci to nízké, brutální a hamižné (předvojem je myšlena Amerika zosobněná dobýváním Divokého západu a honbou za dolary). V takto zjednodušeném sporu je James Bond jednoznačně na straně civilizace. Ukazuje, proč stojí za to ji hájit.

Jak se mění padouši

Kulturně vzato jsou příběhy agenta 007 skutečně ploché, přitroublé, nesondující nic hlubokého a neobjevující nic ušlechtilého. Ale jako civilizační přínos těžko hledají konkurenci. Stačí si položit elementární otázku. Literární James Bond vznikl před šedesáti lety, filmový před padesáti - jinými slovy agenta 007 generovala studená válka. Proč ta postava přežila její konec? Čím tak přitahuje?

Sean Connery

Za prvé zřejmě tím, že James Bond je stále ryzí - ryzí Brit, ryzí agent, ryzí chlap, ryzí ikona. Za druhé se jeho příběhy dokázaly přizpůsobit změněným tématům a podmínkám. Z toho ovšem plyne: Když se nemění ryzí Bond, musí se změnit okolí, které mu dává vyniknout, především padouši.

Chceme-li sledovat vývoj Jamese Bonda, sledujme hlavní padouchy. Patří-li k atributům agenta 007 sebeironie, padouši zosobňují spíše karikaturu. Pak záleží na míře karikatury. Ta dokládá, nakolik se ten či onen příběh odchyluje od reality.

Dr. Julius No karikuje klasického nepřítele: Němec narozený v Číně se zjizveným obličejem, amputovanýma rukama a napoleonským komplexem, který se nevzdal plánů na ovládnutí světa. Ernst Stavro Blofeld znamená posun ke globálním měřítkům: šéfuje světové zločinecké organizace Spektrum, ale ještě si neodpustí zjizvenou tvář a cvikr. Pak je tu plukovnice Roza Klebová ze sovětské organizace Smerš, kopající botou s vystřelovacím nožem. Ha ha.

Ale stačí se přenést z filmů šedesátých let do časů Gorbačovovy perestrojky a Bond má hned jiné partnery. Hlavním padouchem ve snímku Vyhlídka na smrt už není agent KGB, ale nadnárodní Max Zorin s ruským jménem. Když ho Bond zneškodní, pomůže tím teď již partnerské KGB. Přátelství vrcholí předáním sovětského vyznamenání agentovi 007: "Leninův řád pro Jamese Bonda. Vůbec poprvé ho dostává někdo jiný než občan Sovětského svazu," říká filmový generál Gogol zKGB.

Po konci studené války jsou tyto karikatury vytěsněny jinými. Místo symbolů německé touhy ovládnout svět, "žlutého nebezpečí" či "říše zla" nastupují ti, kteří surfují na moderní vlně. Patří k nim globální mediální magnát Elliot Carver (Zítřek nikdy neumírá) řídící se jen tím, co prospívá jeho novinám. Nebo hlavní padouch v Quantum of Solace: environmentalista, jenž organizuje převrat v Bolívii, jen aby dostal pod svou byznysovou kontrolu tamní zdroje pitné vody. A jak že se jmenuje ten aktuální "zelený padouch"? Dominic Greene, pan Zelený, ha ha.

Suma sumárum, ať už si o těchto argumentech myslíte cokoliv, diváci po celém světě britského agenta 007 prostě "žerou". Faktem zůstává, že filmový James Bond za své půlstoletí vydělal pět miliard dolarů. Jinými slovy, zisk z něj by zaplatil temelínskou jadernou elektrárnu (myšleno výstavbu té původní). To už je nějaký civilizační fenomén.

Agent 007 jako anonymní odměřený nástroj

Proč je James Bond takový, jaký je? Protože ho stvořil Ian Fleming, jaký byl. Zní to jako tautologie, ale má něco do sebe. Ian Fleming (1908-1964) byl novinářem, spisovatelem, ale i zpravodajským důstojníkem britské námořní rozvědky. Zvlastní zkušenosti tak poznal branži, kterou pak literárně fabuloval. Jinými slovy: věděl, o čem píše.

V agentovi s "povolením zabíjet" Fleming nechtěl stvořit ani celebritu, ani nadčlověka. Chtěl stvořit muže, který v sobě zahrne reálnou zkušenost z práce v tajné službě. Proto mu záleželo i na výběru jména: "Chtěl jsem co nejjednodušší, nejtupější, nejvšednější jméno," svěřil se Fleming novinám. ",James Bond‘ je mnohem lepší než třeba interesantně znějící ,Peregrine Carruthers‘. Má to být muž, kolem něhož se dějí zvláštní události, ale on zůstane neutrální postavou - anonymním, odměřeným nástrojem, který ovládají vládní úředníci."

Pierce Brosnan

Na jméno Bond přišel Fleming náhodou. Každý rok trávil léto na Jamajce a při té příležitosti se setkal s americkým ornitologem Jamesem Bondem (1900-1989), jehož jméno si - s jeho svolením-vypůjčil. Na okraj, se sebeironií, která je bondovským příběhům vlastní, se autentická Bondova kniha Ptáci Karibiku mihne ve snímku Dnes neumírej, když se filmový Bond vydává za ornitologa.

Co se týče inspirace skutečnými příběhy skutečných špionů, Wikipedie jich udává čtrnáct. Zaujme například Patrick Dalzel-Job (1913-2003) - lingvista, spisovatel, námořník, parašutista, potápěč, lyžař a zpravodajec u námořní rozvědky, jenž sloužil u téže jednotky jako Fleming. Podobně jako filmový Bond prý zpochybňoval rozkazy, které se odchylovaly od jeho zásad. Ale na konkrétní dotaz novin odpověděl: "Nikdy jsem nečetl žádnou bondovskou knihu ani neviděl žádný bondovský film. Nejsou v mém stylu. Já jsem miloval jen jednu ženu a nechlastám." Ať žijí herci Závěrem připomeňme ještě cosi. Stejně starým filmovým fenoménem je Sedm statečných (1960). Představitelé jeho hrdinů už léta umírají. Odešel Steve McQueen (Vin), Yul Brynner (Chris), James Coburn (Britt), Brad Dexter (Harry), Horst Buchholz (Chico) a Charles Bronson (Bernardo), takže naživu zůstává už jen Robert Vaughn (Lee), jemuž bude 22. listopadu osmdesát let.

Oproti tomu všech šest oficiálních filmových představitelů Jamese Bonda ještě žije. Jsou to Sean Connery (82), George Lazenby (73), Roger Moore (příští neděli 85), Timothy Dalton (68), Pierce Brosnan (59) a Daniel Craig (44).

LN, 5.10.2012

Více třeba na http://www.james-bond.cz/