Vltava je matka českých řek a mnozí Češi si toho byli vědomi: Smetana, Plicka, můj strýc Vratislav Teklý (autor asi nejmokřejší české knihy - Kilometráže českých řek), můj táta... Ten vzpomínal hlavně na pádlování na kanoi od Zvíkova a Orlíka přes Červenské a Svatojánské proudy. Vyprávěl, jaká to byla před válkou krása.

Na mě zbyl z Vltavy už jen jiný krásný úsek – z Lenory kolem hradu Rožmberk k Českému Krumlovu. Na úzké řece se tam mezi lesy střídají mírné peřeje s klidnějšími zákrutami a na obou březích se nabízelo mnoho pěkných míst k táboření.

Má první plavba zde však byla předčasně ukončena, protože před Lipnem nám lidé na břehu oznámili, že nás právě obsazují Rusové. Ani druhý pokus nedopadl dobře – na jezu ve Větřní jsem si rozřízl o sklo nohu. Závodní lékař přilehlé papírny zavtipkoval o stříbropěnné Vltavěnce a řeznou ránu mi sešil. Vodní túra pro mě tehdy skončila.

Papírna ve Větřní byla prokletím zdejší krajiny. (Pamětníkům se snad nostalgicky vybaví její nejpopulárnější výrobek - balíček toaletního papíru s 200 listy.) Papírna na dlouhé kilometry znečišťovala řeku a zaplavovala údolí příšerným zápachem. Budovatelská věta s vykřičníkem však na průčelí závodu nechyběla.

Zatímco ostatní pokračovali po vodě ke Zlaté Koruně, já jsem byl vysazen v Českém Krumlově. Město vypadalo jinak než dnes. Jezy na řece pokrýval odporný sliz a smrad v ulicích byl všudypřítomný. Starobylé domy měly oprýskanou omítku, z okapů místy vykukovaly břízky. Lidí venku nebylo příliš mnoho, někde řvaly romské děti. Život historického sídla jako kdyby byl tím věčným puchem přidušen. Přesto však zde kromě smradu viselo ve vzduchu i něco, čemu vzdělanci říkají „genius loci“.

Kvečeru jsem vystoupal k zámku, kde se dýchalo lépe. Došel jsem k věhlasnému divadlu s otáčivým hledištěm a poštěstilo se mi koupit lístek na představení. Těšil jsem se na Jiráskovu Lucernu nebo na něco od Shakespeara, ale nebylo mi to dopřáno. Dávala se veselohra z období kolektivizace „Skandál v Březůvce“ s Jiřinou Švorcovou v hlavní roli. V nevalné náladě jsem dopajdal k nádraží.

Od té doby se hodně změnilo. Na repertoáru divadla jsou teď už jen pěkné hry (například Pes baskervilský s Karlem Rodenem v roli Holmese). Smrad zmizel z města i řeky. Historické domy jsou nyní jako ze škatulky, ceny vysoké, obchodníci nabízejí zbytečnosti a ulicemi proudí početní turisté, z nichž mnozí mají sešikmené oči. Přeplněná je i Vltava. Aby mohla loď proplout propustí, musí si počkat ve frontě hezky dlouho.

Asi žádné české město nebylo po pádu komunismu takhle zkrášleno. Změna je to užitečná, zároveň se však dá vycítit, že onen genius loci zde zeslábl.