Daniéle je moje nevlastní maminka. Vzala si mého ovdovělého otce před spoustou let a teď je naše. Pochází ze Švýcarska z francouzsky mluvícího Lausanne. Po letech exportu českých žen a dívek do Švýcarska nám Švýcaři poslali konečně jednu zpátky. Nám doma to určitě stačí. Být kosmopolitní rodinou má své výhody. Třeba když hrají fotbal naši Francouzi s našimi Čechy a občas někdo z nich porazí naše Švýcary. Díky sestře žijící na severu Anglie máme taky naše Angličany a naše Skoty. My nemůžeme nikdy prohrát!

Daniéle je učitelka jazyků. Zapisuje si do notýsku česká slova, která slyší na ulici a večer se dívá do moudrých knih. To aby se naučila dobře naši mateřštinu. Horší je, když si poznamenává i nápisy na stěnách výtahů. Jednou si posteskla, že: „Naše tatínek dnes říkal tákové výrazy, když řídil, že jsem to vůbec nenašla ve slovníku!“ I Daniéle se občas dostane v češtině do outu. Při procházce po horách uviděla starý dřevěný dům v záplavě květin. Skupinka důchodců obědvající na terase byla chvíli zaražena, když k nim přiběhla neznámá cizinka a nadšeně volala: „To je přirození!“ Jindy se ptala staršího profesora literatury, jestli má v Ostravě „často velkou poluci“.

Naši přátelé se předhánějí, kdo zachytí nejkurióznější Daniélin přebrept. Tak jsme se dozvěděli, že v obchodě kupovala „sekanou na trávu“. Na zahradě nám roste „uzenina“. Česky se učí z učebnice pro „samoobsluhy“. V naší ulici zdomácněl výraz „jsem načvaná“. Je to chybějící stupeň mezi mírnějším naštvaná a šťavnatějším výrazem. Zajímavé jsou taky „boty na odpadcích“ nebo „módní prohlídka“. Když jsem ji jednou odvážel ze skutečné prohlídky u lékaře, tak mi říkala, že jí můj kolega velmi podrobně prohlédl a zjistil, že je „zdravá panna“. Pak taky z přineseného kelímku poznal, že má „dobrý mošt“.

Ze začátku chodila tvrdošíjně na pánské záchodky, protože je tam napsáno „páni“. Ona přeci je „páni prófesorka“! Vrtá jí hlavou, proč je na dopisech mého otce psáno „pan doktor s chutí“. Daniéle netuší, proč nemůže svému manželovi říkat „můj lásku“, když je to muž. Někdy se jí do češtiny připlete výraz z ruštiny, kterou se kdysi taky učila. Pak mi třeba tvrdí, že u nás na návštěvě „zabila deštník". Jo, a naše kočky se jmenují Bijoux (bižu) a Terry. To taky není normální! Když je svoláváme večer ke žrádlu, tak to vypadá jako projevy radosti nad návštěvou nějakého závodu v Jablonci!

Bohužel v poslední době se její čeština zlepšila natolik, že veselých historek rapidně ubylo. Jen před pár měsíci přišla z hodiny svých studentů „rozlíčená". Ptala se, co to máme za divné mravy. Prý jí studentky říkaly, že každá z nich by ráda spala v létě pod širákem. Nemohla uvěřit, že by tolik studentek pedagogiky mělo zájem trávit noc se starým Jacquesem Chiracem! To je skandál! Třeba se tak připravují na eventuální export do Francie. Možná dodatečně výměnou za naší maminku. Jen jestli by teď před volbami ve Francii neměly zkusit spát někde jinde než pod širákem!