26.2.2021 | Svátek má Dorota


DETEKTIVKA: Báječní zloději

31.8.2007

Jen velice pomalu a neochotně stáhl poručík nohu se stolu a s ostentativně nasupeným výrazem spustil posléze i druhou. "Co se zase děje?" zavrčel,."někomu ukradli trenky?"
"Kdepak, jenom auťák," odpověděl bodře jeho nadřízený..
"A komu?"
Kapitán nakoukl do papírů. "Nějakému doktoru Koulovi."
"A to je kdo?"
"Já ho znám jenom podle jména. Bývalý ministerský ouřada, pokud si vzpomínám, dost velké zvíře. Teď už je v penzi. Bydlí na okraji Prahy, mají tam vilu a auto.."
"Snad m ě l i auto," podotkl pedantsky poručík.
"Třeba mu ho najdeme," odtušil kapitán, neskrývaje arci značné pochybnosti. "Prostě za nimi zajeď ! Tadyhle máš jejich adresu."
Poručík vydal zvuk, vyjadřující krajní odpor, avšak bez odmluvy zvedl dlouhou hubenou kostru, oblékl si bundu, ve které vyhlížel jako lepší bezdomovec a vzápětí jeho. zrzavá hlava zmizela za dveřmi.
Za necelou hodinu zaparkoval motorku za plotem úpravné zahrady. Před brankou ho zastavila divoká slovní potyčka..
"To je tím, že jsi zas nechal klíčky ve voze! !" ječel pronikavý ženský soprán.
"Byl přece před garáží, za vraty!" bránil se baryton. "Nikdy ti to nevadilo!"
"Za vraty! Za vraty! Jenomže ty jsi určitě taky nezamknul!"
"Jak to můžeš vědět?"
"A jak by se dostal dovnitř? Přece je nevypáčil!"
Poručík, který se už začínal nudit, se protáhl neuzamčenou brankou, pozdravil a otázal se:hlasitě: "Mohl bych vás na chvilku vyrušit?"
Zmlkli a zírali: tělnatý, středně vysoký pán s pleší a stejně korpulentní, o něco menší paní s odbarveným mikádem.
"Mám to potěšení s panem a paní Koulovými?"
"Ji -jistě," zakoktal tlouštík. " Já jsem doktor Koula. A tohle je moje -"
"Choť, těší mě!" skočil mu poručík do řeči. Už stěží potlačoval nevoli, kterou v něm provokovali někteří osudem mu vnucení bližní. Ač byl vcelku humánně založen, a dokonce z jakýchsi mladických ideálů se kdysi neprozřetelně upsal policii, některé jedince toho zparchantělého druhu popravdě řečeno snášel jen se zaťatými zuby. .
Po dobré půlhodině zmateného vysvětlování učinil si poručík obrázek o tom, co se u Koulových vlastně přihodilo.Auto, černý ford , stálo původně nezamčené před garáží, byly v něm nejen klíčky , ale také veškeré doklady včetně řidičského průkazu. Tudíž někdo, pravděpodobně znalý poměrů, využil nepřítomnosti manželů Koulových, vešel nikým nerušen nezamčenými vraty, vlezl do nezamčeného vozu, vycouval ze vrat a klidně zmizel. Sousedé, jak poručík poté zjistil, nic nezpozorovali, alespoň to tvrdili.
"Najdete nám ho?" bědovala paní Koulová, cupujíc si mikádo,. "já musím totiž zítra jet nakupovat a ke kadeřnici!"
"Zítra?" opakoval ohromeně poručík, "zítra asi nikam nepojedete. Leda taxíkem. Pokud vaše auto najdeme -" dal si práci , aby v jeho hlase zazněla ostentativní pochybnost, "bude to nějaký čas určitě trvat." Poté se uklonil a důstojně odkráčel-

Druhý den dopoledne, právě, když barvitě líčil svému šéfovi situaci, ozval se telefon."To byl doktor Koula," řekl udiveně kapitán, "položiv sluchátko,"to auto jim někdo sám vrátil! A ještě s omluvou."
"S jakou omluvou?"
"Měli tam dopis, aby prominuli, že dotyčný potřeboval nutně někam zajet, že to byla otázka života, tak něco.- . A že jim za tu nepříjemnost - dává dva lístky do Národního. Na nějakou operu!"
"Takže to založím ad akta," řekl radostně poručík.
Jenomže život nebývá tak jednokolejný, tak jednoduchý. Naopak, je naprosto svévolný a nevypočitatelný : nabídne vám něco k věření, avšak sotva mu to zbaštíte, předvede vám vzápětí, že je dokonale protivný, zlomyslný starý šprýmař.

Třetí den nato se tudíž telefon ozval znovu. "Tak s tímhle jsem se setkal poprvé v životě," vrtěl nevěřícně hlavou kapitán. "Koulovi odjeli navečer spokojeně do divadla, opera trvala skoro tři hodiny, pak se ještě bavili se známými - zkrátka byla skoro půlnoc, když dorazili domů. Ve vile se svítilo -"
"Takže si vjeli do vlasů, kdo z nich zapomněl zhasnout!" vpadl nedočkavě poručík.
"To nevím," uculil se kapitán. "Důležité je něco jiného: někdo je kompletně vykradl. Zmizelo všechno, včetně části nábytku. Ti zloději museli mít náklaďák!"
"Báječní zloději! S těmi lístky do divadla si zajistili dost času, aby to zmákli!"

Závěr:
Takové nemožné výmysly, říkáte si. Je to přitažené za vlasy - a ještě ke všemu to nemá ani konec!Což je naprostá pravda: případ konce nemá, jelikož nebyl prozatím došetřen..
Ano, slyšíte správně: tato podivná příhoda se SKUTEČNĚ STALA, a to v současné době a v Čechách. Pachatelé jsou na svobodě, někde běhají. Patrně sotva hodlají svůj nápad zopakovat. Ovšem, kdo ví…Tudíž si pro jistotu dávejte snad raději pozor na hodné, báječné zloděje…







 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.