Role koček anebo rovnou jejich amputovaných pracek v komiksu Rychlé šípy je bizarní fenomén. Za takřka osmdesát let jsme si naň sice zvykli jako na místní kolorit, ale bizár to fakticky neumenšilo. Je až morbidní.

Poprvé se v těchto infantilních příbězích zmiňuje o kočce „záhadný pan domovník“ z ponurého domu, právě v jehož nitru chlapci nalezli milenou klubovnou (a viz pokračování Rychlé šípy na omylu). Domovník lapí nevybíravě Rychlonožku a Červenáčka za uši (oni v tom baráku i bydlí, tak je lépe zná a možná má s jejich odchytem i zkušenost, zatímco na zbylé tři hochy by si nedovolil) a informuje klub následovně: „To křičící dítě v zahradě byla jen mňoukavá kočka!“ Nejinak zní vysvětlení velikého kusu „sítě záhad“ a jistě mi dotvrdíte, že mezi jekem nemluvněte a sexem koček jistá akustická podobnost vážně je!

Ale kdy kočku v seriálu prvně spatříme? V příběhu Dlouhé Bidlo hledá kočičí pracku, avšak vidíme už pouze její mrtvolu. Ta leží na stole a je to bělostná Lízinka „staré paní Zavadilové“. Decentně a mimo záběr komiksové tabule jí Štětináč uřízl přední packu, a právě následkem této vynechávky explicitna se badatelé dodnes hádají, která noha že to přišla k úhoně? Levá? Pravá? Líza spočívá na levém boku, a tak sázím celý malík, že myšomil a krysomilec Štětináč upižlal svým pikareskním nožíkem tlapičku pravou. Proč?

Tohle, myslím, ví v naší zemi i Francek Vyskoč z Bohnic. Bratrstvo potřebovalo maskota a první s tím přišel věčnou kapucí se vyznačující Bohouš. Jednoho dne začal o magické síle kočičích pracek jako takových a dodejme, že to byl chlapeček stoprocentně podlý a zbabělý. Vlastně ho pozorujeme, jak sedí nad rozepsaným dopisem, anžto mobilních telefonů nebylo. Psaní Bohoušek adresuje kolohnátovi přezdívanému Dlouhé Bidlo a tuší, že jeho pověrčivost dopadne na úrodnou půdu. Taky že ano. Dlouhé Bidlo opakovaně mele pitomosti o „síle tlapky“ beze stop jakékoli ironie, anžto je „pověrčivý jak stará černoška“. Tak se aspoň vyjádří Rychlonožka, v jehož ruce amputovaný úd posléze pozorujeme. Hoch jej podá staré Zavadilce asi tak minutu poté, co unikl Štětináčově kryse.

„Zahrabu ji k hrobečku ubohé Lízinky, aby měla po smrti klid,“ konstatuje beze slova díku otupělá Zavadilka. Eskapáda vedla, jak asi víte, ke vzniku slavného Bratrstva kočičí pracky a poprvé byl tento příběh publikována v průběhu čtyř týdnů v časopise Mladý hlasatel. Primát mu už nikdy žádná švadlena neodpáře: je to navždy nejpověstnější zneužití kočky v celém Foglarově díle.

Ale pozor. Štětináč řezal šlachy i kosti, to je pravda, ale nebohou Lízinku neodpravil. Podle všeho pošla, snad na prašivinu, ne-li přirozenou smrtí. Avšak spějme od zvířecího bizáru dál a listovat věru dlouho nemusíme. Sotva kočičí horor skončil (pracku jsme navíc obdivovali na kresbách v záhlaví hned tří z pěti epizod), nasadil Foglar do svého komiksu prvně i psa. Bublinu. Symbolizuje věrnost a oddanost, a to i mezi členy klubu, zatímco kočky Foglarovy zůstaly (a dost možná podobně jako holky) symbolem falše i ukňourané-umňoukané nemužnosti Bratrstva.

Přesto se psa a kočku pokusil dát spisovatel jednou dohromady, možná už jste na to zapomněli. Jde o příběh Rychlé šípy maminkám, ve kterém prvně zvíme, že mají kočku doma Metelkovi; a protože dosud nechcípla, jde to první živoucí kočka v celém slavném seriálu, tedy když nepočítáme děvčata. Tato má smolně černou srst a během návštěv se schovává pod postel, i když nevíme, zda Jarkovou. Není ale návštěva jako návštěva. Sotva do bytu zavítá psisko (Bublina), okamžitě zavětří. Za vodítko strhne Rychlonožku, zatímco kočička uniká mistrným skokem. Povalený Rychlonožka se sbírá a temenem definitivně demoluje lůžko. „Tohle složil Rychlonožka,“ konstatuje Metelka tváří v tvář své půvabné mamince a kupodivu je naprosto nad věcí a nevyveden z míry. Vida trosky postele, usuzuji, že měl hodné rodiče.

A teď vstupme do ponurého činžáku staré Jeremiášky, ve kterém je dalších kocourů a koček hned několik. Minimálně tam žijí tři. Ta černá patří čerchmantské babě a dřepí věrně na vykladačském stole. Blízko jejímu kožíšku bublají lektvary. Spolu se Šípy to uvidíme klíčovou dírkou v příběhu Rychlé šípy pozorují Jeremiášku, nicméně dvě další, už světlejší kočky předtím vystrašily Rychlonožku na chodbě domu. Je to pěkný strašpytel, a tak je pokládal za (cituji): „Zelená světýlka - magické kouzlo.“ V hrůze pádí se schodů. To, že se blamoval, zjistí teprve na posledním panelu pokračování Rychlé šípy v objetí kouzel.

Jeremiáščinu přímo démonickou černou kočku ovšem poprvé zbystříme již ze strašidelné pavlače na sedmém obrázku téhož příběhu - a naposled na zádech té prolhané báby někde uprostřed dílu Rychlé šípy se prozrazují. Na pravém rameni „čarodějnice“ sedí ta kočka i v momentě, kdy Jeremiáška otvírá zloději, a opět kočičí kebuli registrujeme během podvodného vykládání karet Rychlonožkovi. Zajímavé je, že se šelma ani náhodou nekouká na čertovy obrázky (jako všichni ostatní), ale hypnotizuje očima chlapce. Jan Fischer to věru uměl nakreslit geniálně a jaksi nemám pochyb, že kočka prokoukla Rychlonožkovo přestrojení za dospěláka už před svou paní. A snad aby kočičí živel vyvážil, vkomponoval Foglar do posledního panelu téže strany i krysy; ovšemže Štětináčovy.

Jak ovšem dokazuje minimálně jedna fotografie, měl Foglar kočky rád. Ale byl městský chlapec a moc venkovských zvířat se v jeho komiksu nevyskytuje, takže jedinou VENKOVSKOU kočku potkáme teprve v části Rychlé šípy pomáhají Tondovi Pírků. Jedná se o nešťastného kocourka ze strašidelné hospody, kterého tamní hostinský nazývá Fousáč. Bohužel se to někdy tak semele, jak říkává Columbo, a tak Rychlonožka v šeru nemotorně roztříští několik zdejších talířů. Právě za to Fousáč vzápětí přijde o večeři.

„Chudinko fousatá,“ povídá Rychlonožka - a vše napraví. Na poslední komiksové tabuli nás pak Fischer ještě obšťastní fousatou kocouří hlavou.

Další roli získal „falešný tvor“ v seriálu teprve v příbězích Rychlé šípy pronásledují Bambuse a Rychlé šípy zachraňují kočku. Bratrstvo zachrání před Dušínem a spol. tlouštíka Bambuse, který se partě prahne odvděčit, i vyzvoní zvěst o černé kočce s bílými tlapami, „kterou sháníte jako talisman“. Naštěstí Rychlé šípy všechno vyslechnou a Bratrstvo téhož večera sledují. Tentokrát již výlupci hodlají němou tvář „odkrouhnout“ a zdá se, že uspějí. Chlupatou nešťastnici spatříme poprvé až v záři úplňku, na střeše jedné z více kůlen uvnitř bloku. „Tumáš, myšku! Koukej, myška!“ láká ji mizera Štětináč, ale kočkovitá šelma se pouze podezíravě nahrbí. Takže musí Bratrstvo po žebříku na střechu. Kočka pudově skočí na střechu nižší a pohotový domovník vrahům odstaví žebřík. Tento příběh existuje hned ve dvou verzích a vedle Václava Junka jej směl později zpracovat i Marko Čermák.

V dalším dobrodružství Rychlé šípy dostávají výstrahu ukáže hoch jménem Safírová hlava Bratrstvu výkupné za chlapce Tlouštíka. Výkupným je „hnízdo“ zdivočelé angorské kočky.

V příběhu Kočičí pracka chystá léčku visí na skobě v dřevníku Bratrstva jasně bílá pracka, takže ji mezitím museli některé kočce amputovat, a v tom samém pokračování si povšimněte smolně černé kočky babky kořenářky.

V dílu Rychlé šípy pomáhají starým lidem se kočka (a ne už jen její noha) prvně dostává i do záhlaví příběhu - a do totálně hlavní role. Jak? Spadla nešikovně na římsu, která se táhne nad prvním patrem jistého činžáku, a neodvažuje se skočit. Jak ji zachránit?

Inu, přemýšlím, proč vlastně Šípy nezaťukaly uvnitř domu na dveře bytu jen o patro níž. Nebylo by snad jednodušší nechat zvíře seskočit do krabice? Možná; ale zdá se, že majitel bytu není zrovna doma. Anebo má byt spíš majitelku? Možná. Mohla by to být nasupenější ze dvou dam na obrázku čtyři, která rozumuje: „Kdyby se ta ženská starala radši o ňáký dítě než o kočku!“

„Ale prosím vás, taková stará osoba se nepostará už ani o sebe!“ reaguje mladší z nájemnic. Tak či onak, šly na to Rychlé šípy shora a spustili Micce její vlastní bedničku s miskou mléka. Tento díl kreslil Marko Čermák a snad jde dokonce o test, na jehož základě obdržel od Foglara zakázku na sto dalších pokračování. Přeji mu to, ale upozorňuji, že není úplně zřejmé, zda proběhla záchranná akce ve druhém či dokonce ve třetím patře! Tak či onak… „Buéénos Aires, kabaléros, čili česky: chytré hlavy se neztratí!“ loučí se ve finále a už dole na ulici se shlukem lidu bodrý Rychlonožka. A jen mimochodem, ono spouštění krabice připomíná pozdější komunikaci s Jindrou Hojerem, když má domácí vězení (Rychlé šípy ztrácejí člena).

V dalším příběhu Rychlé šípy a Podfukář (jde tu o loterii) říká Dlouhé Bidlo naplněn neoprávněně nadějí: „A prej se taky vyhrají strakaté kočky!! To by byla bašta!“

V pokračování Rychlé šípy zachycují stopu po Fan-Tanu nabídne Bidlo zbabělci Bohouškovi za jistou „senza zprávu“ uschlou pracku vzteklého kocoura, „jak byl kvůli němu ten malér“. Bližší podrobnosti se však nedovíme a zdá se, že právě tím a tady Foglarovy „kočičí nápady“ skončily. Podle mého názoru to ale nebylo nedostatkem jeho fantazie a myslím, že dobře chápal, že nebyl motiv PRACEK v seriálu vytěžen do mrtě. Nějací moralisté mu ale nejspíš další anputace rozmluvili.