Česká republika svou miliardovou dotační politikou chce očividně následovat v elektroenergetice sousední Německo. Jak praví staré moudré přísloví, nejlepší a nejlevnější je poučit se z chyb druhých.

Kam dovedla slepá sázka na samospasitelnost občasných zdrojů energie (OZE) Německo, ale i další západní země, ukázala hluboká analýza, kterou na portále Wattsupwiththat na základě srovnání dat z července 2022 a června 2023 zveřejnil respektovaný odborník na energetiku Ed Hoskins. Do srovnání zahrnul vedle Německa ještě Francii a Velkou Británii. Zatímco konvenční turbínové generátory elektřiny poháněné energií z jádra, uhlí či plynu pracují s produktivitou 80 až 90 procent, OZE závislé na počasí jsou velmi neefektivní, což je objektivní výsledek velmi řídkých zdrojů energie. Zavedení obnovitelných zdrojů závislých na počasí do elektroenergetiky Německa, Francie a Británie zhoršilo celkovou produktivitu celého jejich energetického sektoru s následujícími výsledky: Německo: celková produktivita elektroenergetického výrobního parku se snížila na 30 procent. Velká Británie: celková produktivita výrobního parku elektřiny se snížila na 45 %. Francie: celková produktivita výrobního parku elektřiny se snížila na 55 % (kdy francouzskou bilanci zachraňuje 56 jaderných reaktorů).

Kapacita, skutečný výkon a produktivita OZE v Německu, Velké Británii a Francii

Zdroj: Eurobserver a Renewable Energy Foundation 2023 (UK)

Jinými slovy, politika vnucování obnovitelných zdrojů závislých na počasí již vedla k masivnímu poklesu výkonnosti elektroenergetiky všech států, které přijaly dogma přechodu na nulové emise CO2 pod dojmem katastrofických zpráv o změně klimatu.

Toto poškození výkonnosti výroby elektřiny v západních zemích se děje v kontextu toho, že většina světa včetně Číny, Indie a dalších rychle rostoucích zemí nemá obavy z růstu svých mnohem významnějších emisí CO2. Jak napsala agentura Bloomberg, Čína je odhodlána dosáhnout dvojího uhlíkového cíle, tedy dvojí iniciativy, která spočívá v dosažení uhlíkového maxima do roku 2030 a uhlíkové neutrality do roku 2060. Citovala pak ale slova čínského prezidenta SI Ťin-pchinga, který na národní ekologické konferenci koncem července zdůraznil: „Ale cestu, způsob, tempo a intenzitu dosažení tohoto cíle bychom si měli a musíme určit sami a nikdy je nebudou ovlivňovat jiní.“ To vedlo mnohé komentátory k závěru, že čínský předák se vlastně zříká závěrů mezinárodní dohody z Paříže v roce 2015, přestože i tak je mezinárodně právně nezávazná.

Mnozí argumentují, že Čína staví také OZE. Například kapacita čínských solárních elektráren letos dosáhla impozantních 230 GW, což je bezmála zdvojnásobení proti roku 2022. Celkový podíl všech obnovitelných zdrojů na energetickém mixu má díky tomu letos v Číně dosáhnout více než 18 procent. Bojovníci za záchranu klimatu se ale mýlí: čínské vedení je velmi pragmatické, a tak Peking OZE nenahrazuje emisní produkci, ale kryje tak zčásti vzestup svých energetických potřeb. Ekonomický růst si Čína nepochybně – na rozdíl od západních ideologií zatížených zemí – nedá podvázat deficitem energie, proto Čína spaluje 4,5 miliardy z více než 8 miliard tun rostoucí spotřeby uhlí ve světě. V Praxi to znamená, že Čína každý týden zprovozňuje dvě velké uhelné elektrárny, protože si vedení ČLR nepochybně uvědomuje, že náhrada uhlí v roce 2060 je po příkladu západních zemí zcela iluzorní. Ovšem Čína na dodávkách technologií OZE pro západní svět také skvěle vydělává.

Klíčovou zemí čínských dodávek je právě Německo, kde podle politických zelených dotačních snílků by Německo v roce 2030 mělo mít už 80% podíl OZE (400 GW) na energetickém mixu, v roce 2035 to má být už fantasmagorických 100 % OZE (700 GW). Připomeňme, že současná vrcholná spotřeba německé elektřiny vyžaduje kapacitu jen 75 GW. Možná by technologie na soláry a větrníky Čína i další země dodala (i když německý technologický obr Siemens právě kvůli prodělávající výrobě větrných elektráren propadl do ztráty), horší to je s drahou německou půdou a kvalifikovanými odborníky. Jak napsal deník Die Welt, Němci se musejí pomalu vzdávat představy, že energie z větru je levná.

V Německu se větrné elektrárny v posledních letech výrazně rozšířily. Většina větrných turbín je na pronajatých pozemcích. Ty jsou však čím dál tím dražší. Obvyklých je 70 000 až 150 000 eur ročně, ale nyní podle Die Welt majitelé požadují za 400 metrů čtverečních pro jednu průměrnou větrnou elektrárnu ročně 450 000 eur, to je v přepočtu bezmála 11 milionů korun. Průměrná větrná elektrárna o výkonu 3 MW vyrobí v průměru asi 7 GWh elektřiny za rok, a tyto trojnásobné náklady za pronájem se musí samozřejmě také zohlednit v ceně elektřiny. Stejně jako fakt, že jednoho dne i v bohatém Německu skončí to, že poplatky za OZE ve výši 0,0735 eura za kWh (v přepočtu asi 1,80 Kč) platí za spotřebitele německý stát (stejně jako v ČR od energetické krize tento poplatek za OZE ve výši 0,60 Kč s DPH zatím platí český státní rozpočet, což zřejmě v lednu 2024 opět přenese na spotřebitele).

Instalovaná kapacita německých OZE ve srovnání se skutečným čistým výkonem (v GW a %)

Zdroj: Eurobserver a Renewable Energy Foundation 2023 (UK)

Instalovat takový zdroj řídké energie zdaleka neznamená odvedenou práci. Levý graf ukazuje po zdrojích jmenovitou kapacitu v GW a procentech, pravý pak skutečnou čistou výrobu. Zelené Německo z více než 28 % zásobuje elektřinou hnědé a černé uhlí a k tomu z 10,7 % výroba z také emisního zemního plynu. Navíc se napříště bilance Německa a jeho závislost jednak na emisních zdrojích, jednak na dovozu hlavně z jaderné Francie zhorší v důsledku zavření posledních 3 jaderných elektráren o půlnoci z 15. na 16. dubna 2023. Každý se může přesvědčit o efektivitě německých (samozřejmě i českých) solárů a větrníků, když si otevře velmi užitečný portál Electricity Map. Zde si jde pro větší objektivitu zadat data o produkci elektřiny za delší časový úsek, třeba za posledních 30 dnů. Za měsíc do 14. srpna německá obří kapacita solárů dnes přesahující 70 GW se na čisté spotřebě elektřiny podílela z 21,43 %, a to máme vrcholné léto s maximy slunečního záření! Větrníky s kapacitou o něco málo menší dodaly jen 7,94 %. V dodávkách spotřebované elektřiny letos v létě dominovala produkce z emisního uhlí a plynu, přičemž bezmála trvale Němci dovážejí v průměru kolem 6 GW výkonu ze zahraničí, ve dnech 10 až 12. srpna to bylo i 16 GW. Dovoz je levnější než německá výroba z uhlí a plynu doma, ale co se bude dít v zimě?

Tlak na dovoz elektřiny je nyní dokonce autorizován stanoviskem Spolkového úřadu pro hospodářskou soutěž (BKartA). Bundeskartellamt na svém webu publikoval zprávu, která analyzuje vztahy tržní síly při výrobě a prvním prodeji elektřiny v období od 1. října 2021 do 31. března 2023. Prezident antimonopolního úřadu Andreas Mundt konstatoval, že výrobní kapacity všech tří předních výrobců elektřiny z konvenčních zdrojů, tedy RWE (s tržním podílem 26,6 %), LEAG (ve vlastnictví českých skupin PPF a EPH vyrobil 15,7 %) a EnBW (11,4 %) „…jsou pro uspokojení poptávky nepostradatelné zejména v době, kdy je výkup elektřiny z větrných a solárních elektráren nízký a poptávka vysoká. Jak dodal, dovoz elektřiny do Německa bude v budoucnu stále nezbytnější, aby se udržela tržní síla předních domácích dodavatelů na uzdě. „Bez dostatečného dovozu elektřiny ve chvílích nedostatku by se tržní síla domácích výrobců elektřiny ještě více projevila,“ uzavřel Andreas Mundt.

No řekněte, nepotvrzuje se opět – zde v energetické praxi – pravidlo, že Němci nedělají malé chyby?

Psáno pro server Svět hospodářství