Přes dramatickou výzvu generálního tajemníka OSN o tom, že rok 2020 bude pro záchranu klimatu rozhodující, skončila klimatická konference v Madridu bez výsledků.

Již před koncem klimatické konference se ozývalo i z českých médií, že klimatická konference v Madridu nemá za cíl stanovit si nějaké zásadní klimatické cíle. Jde údajně o přípravu na další konferenci v příštím roce, která už má nové cíle pro záchranu klimatu stanovit. Mnohé z téměř dvou set účastnických delegací dospěly k závěru, že absence dohody je lepší než špatný kompromis. Účastníci konference schválili „krotké“ prohlášení, v němž podle agentury Reuters obecně vyzvali státy k vyšším ambicím při omezování emisí skleníkových plynů a k pomoci chudým zemím strádajícím v důsledku klimatických změn. Problémem se měly stát emisní povolenky a „nejaktivněji“ proti novým závazkům údajně vystupovaly Spojené státy, Čína, Brazílie, Austrálie a Saúdská Arábie. Zdá se tedy, že naopak jediná EU se do boje za záchranu klimatu pustila s otevřeným hledím. Zda jde o výdaje správným směrem mám silné pochybnosti.

Jedna z „ikon“ boje proti změnám klimatu, Švédka Greta Thunbergová, si na sociálních sítích postěžovala, že byla nucena jet v „přeplněném vlaku“ přes Německo, a dokonce i společnost Deutsche Bahn, která v Německu vlaky provozuje, cítila potřebu se proti tomu ohradit. Na stížnost Thunbergové okamžitě reagovaly německé dráhy. Ač Greta zveřejnila fotografii, kde sedí i se zavazadly na chodbě vlaku, dráhy uvedly, že i s otcem měla místenku v první třídě. Doplnily, že si váží toho, že s nimi Greta cestovala. „Bylo by ještě hezčí, kdybyste uvedla, jak dobře se o vás náš personál na vašich sedadlech v první třídě staral,” uvedly na Twitteru Deutsche Bahn.

Ještě větší pozornost pak vzbudila slova Thunbergové o tom, že by světoví politici měli být za nečinnost při záchraně klimatu postaveni „ke zdi“. Greta se na Twitteru zároveň omluvila za svůj výrok o potřebě postavit světové politiky ke zdi za průtahy madridské konference o klimatu. Zmírnila svou brutální výzvu s odkazem na nepřesnost překladu. „Ve švédštině to znamená pohnat k odpovědnosti. Pochopitelně se omlouvám, pokud to někdo pochopil špatně. Nemohu než zdůraznit, že jsme proti jakémukoli násilí. Je to samozřejmé, ale musím to říct,“ uvedla na sociální síti. „Tak to dopadá, když improvizujete v cizí řeči,“ dodala švédská školačka.

Docela by mě, jako neznalému švédštiny, zajímalo, jestli je vysvětlení Thunbergové pravdivé. Pohnat k odpovědnosti se podle on-line česko-švédského slovníku řekne „håll för ansvarighet“, což přeloženo do angličtiny podle on-line slovníku zní „Hold on to accountability“. „Postavit ke zdi“ ten samý česko-švédský slovník překládá jako „stå mot väggen“, což se ze švédštiny do angličtiny přeloží jako „stand against the wall“. Nějak se mi to vysvětlení o špatném překladu nezdá.

Nicméně výroky Thunbergové nejsou tím, co je na celé situaci nejvíce zarážející. Možná si skutečně myslí, že „postavit ke zdi“ znamená „pohnat k odpovědnosti“. Mnohem zarážející je vlastně oficiální politika OSN a jejího generálního tajemníka. Právě tato rétorika, která se ohání růstem teploty na Zemi do konce 21. století o 4 až 5 °C, pokud lidstvo nezačne s okamžitým omezováním produkce kysličníku uhličitého, je příčinou radikalizace části mladé generace. Hypotéza o růstu teploty na Zemi právě a jenom kvůli produkci kysličníku uhličitého je dnes převládající v panelu IPCC při OSN. Nesouhlas se nepřipouští, ten, kdo tento názor nevyznává, je škůdce a ohrožuje budoucnost našich potomků. Takzvané emisní povolenky vznikly jako způsob „odpustku“ za vypouštění kysličníku uhličitého do ovzduší a jejich plánované zdražování má donutit státy, kde se využívá k výrobě energie zejména uhlí, odejít od této energetické suroviny. Čína má ovšem takové finanční rezervy, že je schopna kupovat si pro svůj vlastní energetický mix povolenky z celého světa. EU bude investovat do přechodu k „uhlíkové neutralitě“ a Čína produkci kysličníku uhličitého naopak zvýší, takže „nula od nuly“ pojde.

Další konference o klimatu v roce 2020 na této situaci nezmění vůbec nic. Zvýší se však zřejmě politické napětí mezi státy, které nebudou chtít spalování uhlí omezit, a státy, které naopak od uhlí „utíkají“. Bude snad možné v zájmu „záchrany planety“ proti státům využívajícím uhlí vojensky zasáhnout? Abychom se nedivili.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz