Na webu se objevil článek o biotechnologii, která dokáže z atmosféry vychytávat oxid uhličitý a měnit jej na organickou sloučeninu. Klima je zachráněno a my s ním! (?)

Článek snad byl původně publikován v Science, takže v existenci onoho objevu lze věřit. Oč jde? Našly se bakterie, které vážou oxid uhličitý a mění jej na kyselinu octovou. Vědci vymysleli, jak ony bakterie namnožit a jak je vázat na síť nanovláken. Účinnost této biotechnologie je údajně větší, než u fotosyntézy (která mění CO₂ na glukózu). Pojďme se radovat a juchat, spoutáme zlý oxid uhličitý, spasíme klima!

Proč zatím ve skutečnosti žádný důvod k radosti není? Ze spousty důvodů.

Za prvé. Tahle legrácka něco stojí a její tržní hodnota určitě bude ještě neskonale větší než ta výrobní. A aby se s klimatem něco stalo, muselo by být tohoto požírače CO₂ opravdu hodně. Obávám se, že tisíce tun by ještě pořád nemusely stačit. Přidejme pár řádů. Fajn, dejme tomu, že to někdo zaplatí. Kam to všechno dáme?

Za druhé. Tak tedy budeme získávat óóbrovské množství kyseliny octové alias acetátu. K čemu nám bude? Že by se z ní daly vyrábět živiny - sacharidy nebo aminokyseliny? Třeba by to šlo. Jako základ k výrobě paliva, třeba etanolu? Opačně - z etanolu kyselina octová - to jde snadno. Takže tady by to chtělo vynaložit dost energie, ale asi by to šlo. Nebo acetát přeměnit na etylén a následně polyetylén čili plasty? No super! (chemici, nebijte mě za předchozí řádky, teoreticky by to ale všechno nakonec mohlo jít, ne?)

Tak a zpátky na zem. Nová biotechnologie by takhle znamenala nanejvýš zastavení přísunu CO₂ do atmosféry, protože by se nemusela těžit ropa, ale snížení jeho obsahu by se prostě nekonalo. Nevěříte?

Tak třeba potraviny vzniklé ze vzdušného CO₂: ale my přece nikdy žádné jiné nekonzumovali! Jenom jsme přijímali živiny, na jejichž počátku stála klasická fotosyntéza namísto nové biotechnologie, ale v tom rozdíl není. Co se živinami podnikáme? No přece je buď zabudujeme do vlastního těla a po smrti je bakterie rozloží až na vodu a oxid uhličitý, nebo si z nich bereme energii dýcháním a při tom vydechujeme opět vodní páru a oxid uhličitý. Oxid uhličitý živými organismy jenom projde a zase se vrací do atmosféry. Pokud se z těch organismů nestane dosud nevytěžené uhlí či ropa - a to se v současnosti neděje.

Paliva, jak praví jejich název, pochopitelně spálíme. Za vzniku nějakých dusíkatých sajrajtů (to v případě etanolu odpadá), vodní páry a oxidu uhličitého. Etanol vyrobený ze vzdušného CO₂ po použití neubere z atmosféry ani molekulu toho ošklivého skleníkáče.

Plasty - budiž. Vážou oxid uhličitý dlouho (pokud neprojdou spalovnou), řekněme tisíc let. Ale nakonec se rozloží a uvolní se z nich co? Oxid uhličitý.

Počet atomů uhlíku je ve vesmíru od velkého třesku konstantní a na naší planetě je konstantní od jejího vzniku (přísun uhlíkatých meteoritů pomineme). My od průmyslové revoluce pouze vracíme do atmosféry oxid uhličitý, který už tam někdy byl. Jak jej z atmosféry zase odčerpat? Jde jenom o formu. Uhlík v jiné formě než CO₂ existuje v živých organismech (což je celkem rychlý koloběh), ropě, uhlí a ve vápenci. Jo a v diamantech nebo v jantaru. Takže zázračná biotechnologie vázající vzdušný oxid uhličitý do organických sloučenin naše klima nespasí (pokud vůbec klima potřebuje spasit). Způsob, jak opravdu snížit množství CO₂ v atmosféře, by bylo získaný acetát vystřelovat v raketách do vesmíru, nebo z něj vyrábět celulózu a tu skladovat někde v nejhlubších podzemních prostorách, vázat CO₂ do vápence (ale kde vzít přebytečný vápník, toť otázka), případně se naučit ze vzdušného oxidu uhličitého vyrábět diamanty.

Každopádně dokud budeme skákat na špek novinovým titulkům, moc toho nezměníme. Například těm titulkům, které hlásají, že lidstvo dokáže změnit klima, když bude chtít.

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin