Není to poprvé, co se uvažuje o zrušení zelené nafty, byť tentokrát je to zřejmě hotová věc. Jde o součást škrtů, které vláda schválila tento týden.

Pokud by se mělo z celkem širokého spektra různých typů podpor směrovaných do českého zemědělství vybrat opatření, jehož zrušení nebude podnikatele v oboru příliš bolet, je takzvaná zelená nafta nepochybně jedním z hlavních kandidátů.

Samozřejmě, proti takovému kroku protestují všechny nevládní zemědělské organizace, od Agrární komory až po soukromé zemědělce. Kdo by také tleskal opatření, které odebírá z podpory oboru peníze, které zase nejsou tak malé. Jde totiž o zhruba 1,5 miliardy korun ročně. Na druhou stranu to byla právě zelená nafta, která byla při sumarizaci dotací do zemědělství velmi často vynechávána, což mimo jiné zkreslovalo pohled na skutečnou podporu oboru, která nepocházela a nepochází pouze a jen z resortu ministerstva zemědělství.

Samotná zelená nafta je navíc typem podpory, která představuje celou řadu negativ - a to i pro samotné zemědělce. Toto opatření totiž ve své podstatě zakládá nerovnováhu v podnikatelských podmínkách uvnitř samotného oboru. Nejen proto, že se zelená nafta - vratka spotřební daně z nafty používané v zemědělství - netýká všech skupin zemědělců, ale i proto, že tuto podporu dokonce dobrovolně část podnikatelů v oboru nevyužívá. Vratku spotřební daně například nemohou využívat subjekty, které nedisponují žádnou zemědělskou půdou, což je část podniků zaměřených na živočišnou produkci. Právě živočišná výroba má přitom v ČR největší problémy a prostřednictvím zelené nafty je fakticky na podporách částečně diskriminována. Zelená nafta se prakticky nevyužívá ani v lesnictví, přestože jde o komunitu podnikatelů, kterou má stejně jako produkci zemědělských surovin ve své gesci ministerstvo zemědělství. Ani to není tedy tak úplně spravedlivé.

Někteří zemědělci v Česku nevyužívají daňových úlev u nafty spotřebovávané při zemědělských činnostech vůbec. Zřejmě i proto, že agenda spojená s evidencí spotřeby nafty byla po řadu let jednou z ukázek nadstandardní kreativity státních úředníků, kteří po žadatelích o vratku daně požadovali naprosto neověřitelné a nesmyslné údaje, a ještě navíc mezi sebou nedokázaly jednotlivé kraje koordinovat počet kolonek a strukturu požadovaných informací v oficiálních dotaznících. Díky antibyrokratické komisi ministerstva zemědělství se sice podařilo příslušnou agendu zjednodušit, bohužel až poté, co se také podařilo úředníkům část zemědělských podnikatelů dokonale otrávit.

Imagi zelené nafty také v minulosti neprospělo stanovení takzvaných normativů, z nichž část byla evidentně nadhodnocena, takže podnikatelé čerpali daňovou úlevu i na naftu, kterou nemohli reálně při polních pracích spotřebovat. Principiálně ale zůstává základní problém v tom, že vždy, když jde zejména v případě daní o nějakou výjimku, na které lze vydělat, jde především v podmínkách ČR o snadno zneužitelný systém, který ve svých důsledcích podporuje rozvoj korupčního prostředí. Navíc v situaci, kterou lze jen velmi těžko kontrolovat. Samozřejmě, že také pro zachování existence zelené nafty lze najít důvody.

Agrární komora ČR hovoří o tom, že obdobné systémy vratky spotřební daně využívají zemědělci ve většině zemí EU, a pokud by naši zemědělci o tuto možnost přišli, ocitnou se v horším konkurenčním postavení vůči zahraničním kolegům. Asociace soukromého zemědělství ČRzase upozorňuje, že bez dotované nafty hrozí riziko nedostatečné péče o půdu, která není přímo určena k hospodářským účelům, takže náklady na ošetření půdy jsou fakticky pro zemědělce ztrátou. Obojí je pravda, otázkou ale je, jak moc se ztráta tohoto typu podpory našich zemědělců dotkne.

Nejsou to totiž jediné redukce příjmů, kterým musí zemědělství u nás čelit. Jednou z dalších je dosavadní nejistota ohledně dotací TOP-UP pro letošní rok, ve hře je také zdanění vína nebo útlum či ukončení některých programů v rámci celkového Programu rozvoje venkova. Jenže v rámci šetření výdajů státního rozpočtu se musí s nějakým propadem příjmů smířit kromě zemědělství i jiné obory, kde jde často o vyšší částky než 1,5 miliardy v rámci zelené nafty.

Dosavadní vývoj na globálních trzích, který postupně začíná ovlivňovat i vývoj v Evropě i ČR, navíc naznačuje, že se zemědělci mohou stejně jako v loňském roce těšit i v roce letošnímna relativně příznivé ceny za svou produkci, určitě vyšší než je minimálně střednědobý průměr. To znamená, že propad příjmů za vratku spotřební daně bude s vysokou pravděpodobností vykompenzován vyššími cenami za zemědělské suroviny. V několikaletém výhledu pak lze očekávat, že k nějakému plošnému či dlouhodobému propadu cen zemědělských produktů ani ve světě ani v EU a ani v ČR nedojde, protože rostoucí a bohatnoucí populace ve světě bude generovat rostoucí poptávku po všech základních zemědělských surovinách. To bude na straně jedné znamenat postupně rostoucí ceny potravin, zároveň je to ale situace, ve které lze postupně odbourávat některé specificky na zemědělství zaměřené podpory typu právě zelené nafty.

Přesto by bylo žádoucí, pokud se EU pyšní ne zcela naplňovaným heslem jednotné zemědělské politiky, aby byla omezení různých typů zemědělských podpor v rámci Unie koordinována. Zelená nafta by tak měla být nejen v Česku, ale i v rámci celé EU "na odstřel", což se zřejmě časem naplní, avšak patrně ne koordinovaně. Faktem je, že takzvaná specifika zemědělství rozhodně nespočívají v nákladech na pohonné hmoty.

Jestli je něčím zemědělství od jiných průmyslových oborů zásadně jiné, pak jsou to člověkem neovlivnitelné a nepředvídatelné klimatické vlivy, které mohou bez zavinění podnikatele zcela ekonomicky zdecimovat jeho firmu. Skutečně systémová a logická podpora zemědělství by se tak měla primárně odvíjet od minimalizace těchto rizik, například prostřednictvímpojištění a podobně. V tom má mimochodem ČR docela rezervy, a to jak v systému pojištění, tak v celkové propojištěnosti oboru. Zelenou naftu, a mimo záznam to také řada zemědělců přiznává, může tento obor oželet.

LN, 13.4.2012

Autor je agrární analytik