„Klimatický“ nátlak Bruselu je neobhajitelný. EU může být emisně neutrální třeba zítra. Dokud to samé neudělá Čína, nezmění se vůbec nic.

Eurokomisaři nutí státy EU kvůli „klimatu“ čím dál rychleji do chudoby úplně zbytečně. Generální tajemník OSN António Gutteres to ve svém projevu řekl úplně jasně (zde a zde). Otázka je, zda to pochopí evropské vlády a zarazí Evropské komisi její plán Fit for 55, který vede ekonomiky evropských států do propasti dluhů a chudoby.

Celá věc se snižováním emisí oxidu uhličitého (byť o jeho úloze nejsou přesvědčeni zdaleka všichni vědci) se má totiž tak. Dlouhodobě tyto emisi snižují zejména EU a USA. Státy EU se již dostaly k tomu, že ač se Německu ani zdaleka nedaří plnit jeho emisní cíle, evropská sedmadvacítka produkuje pouze okolo sedmi procent světových emisí a její podíl stále klesá. Naopak Čína, největší producent CO₂ s přibližně 30procentním podílem své emise hodlá zvyšovat ještě 10 let. A k nějakému rychlému snižování se nemá ani Indie, jejíž podíl je srovnatelný s tím unijním. Podle všeho však bude indický podíl, na rozdíl od toho unijního, dále růst.

Jenže tohle si nějak nikdo netroufá konstatovat. Neudělala to Angela Merkelová, neudělala to Ursula von der Leyenová a neudělal to ani pan Gutteres. Naopak, všichni byli vlastně potěšeni, když Čína ohlásila, že své emise bude zvedat už jen 10 let… V článcích, zprávách a projevech se pak mluví o tom, že emise musejí snížit především státy G20 (mezi kterými je také EU), protože odpovídají za jejich 80 procent. Takže, kdo je v G20? Kromě nelogické EU je tam z Evropy Itálie, Německo a Francie. Je tam Saúdská Arábie, Čína, Indie, Indonésie, Rusko, Turecko, Argentina, Austrálie, Brazílie, Kanada, Japonsko, Mexiko, Korea, Jihoafrická republika, Velká Británie a USA. Chovají se všechny tyto země vůči emisím oxidu uhličitého tak, jako EU?

Státy EU, Velká Británie a USA se ve snižování emisí CO₂, zavádění OZE a dalších věcech činí, seč mohou, byť Greta a aktivisté tvrdí, že ne. Kdo by tedy nyní měl logicky přiložit ruku k dílu? Ale najde někdo na summitu v Glasgowě, nebo brzy po něm, odvahu k tomu, aby to řekl naplno? Stěží.

Tím pádem si aktivističtí europolitici budou dál myslet, že jejich svatou povinností je zachránit svět prostřednictvím zničení evropského hospodářství a těžko představitelného propadu životní úrovně.

U německé vlády nic takového jako „klimatické“ prozření očekávat nelze. Naopak vláda maďarská už se vyslovila jednoznačně proti. Na kterou stranu se přidá ta česká? Končící premiér Andrej Babiš by konečně mohl v Bruselu ukázat, že dokáže říkat NE i „velkým klukům“, kterým zatím vždy odkýval všechny zelené nápady, včetně Zeleného údělu (Green Deal). Jeho projev na summitu v Glasgowě by k tomu byl velmi rozumným entrée. Budoucí premiér Petr Fiala by si zase mohl stihnout uvědomit, že Zelený úděl není Bible svatá, aby se na něm nedalo nic měnit. Nebo jej úplně odmítnout. Což se jako rozumný krok jeví čím dál víc. Samozřejmě při zachování nastoupeného směru v tom, že o životní prostředí je opravdu třeba dbát. Jen ne za cenu našeho vlastního ekonomického zničení.

Protože jediné, čeho bychom takto dosáhli, je to, že nějakých sedm procent světových emisí CO₂, za něž nyní odpovídají státy EU, bude do vzduchu posílat Čína s Indií a dalšími státy, jejichž produkce stále roste. Kromě toho by se v evropských státech mohli jako houby po dešti objevit politici poněkud „silového“ rázu, kteří zchudlým Evropanům vysvětlí, že cesta zpět k blahobytu vede přes zrušení Zeleného údělu a k tomu celé EU. Což se ovšem nebude líbit těm, kteří ovládají unii dnes a jsou přesvědčeni o nutnosti spásy světa změnou společenských poměrů. A pak se můžeme v EU snadno dožít stavu, který člověk raději ani nechce pojmenovat…