Premiér Babiš i ministr životního prostředí Brabec neustále opakují, že je boj se suchem absolutní prioritou vlády. Je-li opravdu boj se suchem prioritou vlády, měl by se premiér zaměřit na právě probíhající proces schvalování nové zonace v Národním parku Šumava.

Vedení Národního parku připravilo na základě novely zákona 114/92 o ochraně přírody a krajiny novou zonaci Národního parku Šumava a situace se opakuje jako při schvalování výše uvedené novely zákona, které se ostatně říkalo „zákon o Šumavě“. Tehdy byla novela protlačena ministrem Brabcem proti vůli Jihočeského a Plzeňského kraje a proti vůli šumavských obcí. Novelu poslancům vrátil senát a po přehlasování senátu ji nepodepsal a vrátil prezident.

Dnes se proti návrhu nové zonace opět staví vedení obou krajů a šumavští starostové psali nesouhlasný dopis prezidentovi, který situaci rozumí, a nejenom starostové doufají, že prezident může svým vlivem na premiéra a ministra Brabce přijetí nové zonace zabránit.

Oč se na Šumavě bojuje? Novela zákona 114/92 stanoví, že nadpoloviční část národních parků musí být ponechána samovolnému vývoji, resp. přírodním procesům, tzv. bezzásahovosti. V roce 2007 po orkánu Kyrill jsme na Šumavě viděli, že ponechání šumavských smrkových lesů bezzásahovosti vede k obrovské kůrovcové kalamitě a rozsáhlému hynutí lesů. Dnes máme na Šumavě více než dvacet tisíc hektarů suchých lesů, které nedrží vodu, nevyčesávají srážky a na suchých hřebenech stoupá teplota až k šedesáti stupňům celsia. Suchý vzduch odnáší z hřebenů hor všechnu vláhu a na Šumavě a v okolí neprší, jak to bývalo za časů zdravých a zelených lesů.

K nadpoloviční bezzásahovosti správci parku přidali ještě ochranu tetřeva a celkem se tak v ohrožení kůrovcovou kalamitou ocitlo tři čtvrtiny Národního parku. Ministr Brabec je pod tlakem nevládních ekologistických organizací, které smrkové lesy nenávidí, protože představují činnost člověka na Šumavě a boří tak ideu „středoevropské divočiny“.

Vedení Jihočeského kraje si nechalo zpracovat analýzu rizik navržené zonace, ze které vyplývá, že zonace povede k další kůrovcové kalamitě, k dalšímu masivnímu usychání šumavských smrkových lesů a tím k suchu na Šumavě. Celá Šumava je Chráněnou oblastí přirozené akumulace vod a rozsáhlé odlesňování jde přímo proti této ochraně. Do obou komor parlamentu, vládě ČR a ministerstvu životního prostředí byla doručena petice organizovaná šumavským lesníkem a publicistou Petrem Martanem, která požaduje nerozšiřování bezzásahových zón a odložení schválení zonace až do zastavení současné kůrovcové kalamity v celé České republice. Petiční výbor Poslanecké sněmovny a Hospodářský výbor Senátu petici projednaly a oba výbory hlasy napříč politickými stranami její požadavky podpořily.

Lesy v celé České republice jsou ničeny kůrovcovou kalamitou. Vláda, ministerstvo zemědělství i kraje dělají řadu opatření, aby kůrovcovou kalamitu zastavily. Stát bojuje se suchem. A do toho se chystá ministerstvo životního prostředí schválením nové zonace na Šumavě rozpoutat další kůrovcovou kalamitu, nechat uschnout další tisíce hektarů smrkových lesů se všemi následky nezadržování vody a velké ztráty finančních prostředků státu způsobené přesyceným trhem s dřevem, které, aby byla kalamita zvládnuta, musí být vytěženo.

Opravdu je boj se suchem absolutní prioritou vlády?