Dědeček byl truhlář. Bydlel v Praze na Žižkově, kde měl také dílnu a sklad. Dařilo se mu celkem dobře, než přišla válka. Ta druhá. I během ní se ale dokázal postarat o sebe, o babičku a čtyři děti. Po válce měl chvíli dojem, že po Němcích zase bude lépe, jenže přišly další dvě děti a komunisti a „…to byl teprve mazec,“ říkával děda.

Ale zpět do války. V ulici naproti dědovi provozoval svou živnost spřátelený švec. Kromě šití a opravy bot po večerech doma vařil skvělý krém, leštidlo na boty, a s úspěchem také prodával. Až jednou dostavila se říšská moc a zabavila mu veškerý terpentýn pro válečné účely. To byl průšvih, protože terpentýn je podstatnou složkou krémů na obuv. Má takovou velmi osobitou vůni, kterou zná každý, kdo někdy pucoval vojenská bagančata, anebo v civilu lakýrky do tanečních. Bez terpentýnu se krém jen mazlal a bota se ne a neleskla, ať jste ji hladili kartáčem nebo flanelovým hadrem. Co teď s tím? S dědou zkoušeli přidat leštidlo na nábytek, jen o malinko lepší, ale stejně nic moc. Tak zkusili jinou věc: tím podivným krémem naplnili krabičky, ty říše nezabavila, umístili do výlohy jako pokaždé a opatřili výrazným reklamním nápisem: Zaručeně terpentýnuprosté. A byl to trhák.

Ta móda nezanikla. Naopak, několik posledních desetiletí se šíří. Ne proto, že je něčeho nedostatek, ale naopak, že je něčeho příliš. To je pak drahé a když se to zruší, tak se na tom hodně ušetří. Tak dnes máme kávu bez kofeinu, bonbóny bez cukru, prací prášky bez fosfátů, pivo bez alkoholu, Pražský komorní orchestr bez dirigenta, mouku bez lepku. V Číně postoupili hodně daleko, prý se tam stavějí nová města bez obyvatel. Čím podstatnější složka chybí, tím je věc prospěšnější, luxusnější a tedy také pohříchu dražší.

Mnohé z těch citovaných položek, hlavně potravin, pomáhají lidem, kteří trpí nějakou chorobou, nedostatečností nebo alergií, a taková inovace jim může zlepšit život, nic proti tomu. Jenže se také prosazuje ideologie, že co pomůže jednomu nebo několika, to pomůže a prospívá všem. Už se pracuje na elektrárnách bez uhlí, automobilový průmysl vynalézá auta bez řidičů, zatímco my, starší řidiči spalovacích vozů, se záhy ocitneme bez aut. Pokrok nezastavíš, takže máme autobusovou dopravní společnost bez autobusů, stejně jako internetovou půjčovnu aut bez aut.

Vzdejte se svých drobných životních radostí, odměnou vám bude lepší zdraví, větší, či dokonce totální bezpečnost a zachráníte kdeco, nejspíše celou planetu. Tak se postupně prosadí i politické strany bez politického programu, ministři bez portfeje, pokladny bez pokladních, rodiny bez rodičů a libový bůček.

Poskytl server Svět hospodářství