Jde totiž o hodně. O to, jestli si při hrách na boj s finanční krizí nezaložíme malér, proti němuž byla tato krize procházkou rajskou zahradou. Pokud rozsah regulací, které budou národní centrální banky nuceny předat na celoevropskou úroveň, bude opravdu tak velký, jak to nyní vypadá, dojde k odtržení pravomocí toho, kdo povoluje a zakazuje bankovní obchody a různé transakce s cennými papíry či pojištěním, od daňového poplatníka – a právě on platí případné škody.

Neexistuje totiž evropská kasa, z níž by bylo možné sanovat banky, kterým jejich obchody posvětil celoevropský regulátor. To je a zůstává na národních vládách.

A navíc podle toho, jak se obsazují orgány EU, je jasné, že v křeslech evropských regulátoru usedne Čechů, kteří s přehledem uřídili český bankovní sektor ve světové bouři, jen pramálo. Rozhodující funkce budou plné německých a francouzských expertů, pod jejichž rukama se položily největší bankovní domy Evropy naznak a dýchají jen díky státním infuzím.

MfD, 18.7.2009