Ve Švédsku už prý nekoupíte ani noviny za hotové. Nevím a rozmyslím si přesvědčovat se o tom na vlastní kůži. Tuším, že v Rakousku si moudře dali zachování placení hotově dokonce do ústavy. Němci váhají, ale domnívám se, že jim to jejich populisté, tedy obecný lid, nepovolí. Ať tak či onak, začne to v eurozóně - v zemích platících eurem. To ale neznamená, že my nejsme ohroženi. Můj dík zase jednou patří Václavu Klausovi staršímu, že nás od pohromy eura zatím ochránil.

Není to jen tak, že se politici především nás snaží tímto způsobem ještě více kontrolovat než doposud. Stěžejní bod jejich snažení je nás totálně okrást. Samozřejmě, jako vždycky, k našemu prospěchu. Pokud budeme nuceni mít všechny peníze v bance, budou nám moci nadiktovat jakýkoliv úrok, i ten záporný. Pokud o tom někdo ještě neslyšel a připadá mu to úplně pitomé, tak takové to opravdu je. Za to, že dáte své peníze bance k dispozici, aby s nimi ve svůj prospěch vydělávala, jí ještě zaplatíte. A o politiku, o tu se vůbec nestarejte, to je zbytečné.

Za to, že máte na svém účtu peníze, vám banka odečte jedno, dvě, tři nebo i deset procent ročně. Minusové úroky umožňují politikům nesplácet státní dluhy, případně, a to v nejlepším případě, splácet jen jejich nominální hodnotu, bez jakékoliv odměny věřiteli, za to, že státu peníze půjčil. Opět: zajímat se o politiku? A k čemu? Stát to za vás vyřeší.

„Stát roste, soukromý sektor se smršťuje,“ hlásá paní Šichtařová. Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková prohlásila: Mně připadá nelidské najednou říct: „Protože neumíš s počítačem, už v téhle zemi nemůžeš podnikat.“ Nikdy to není tak, že občané jsou tady pro stát, ale stát je tady pro občany. To si ale nemyslí mnoho lidí, obzvláště ne všichni naši mladí Piráti. Jenže není mi známo, že by se produktem nějakého ajťáka (u Pirátů je prý mnoho ajťáků) někdo kdy nasytil. Žerty stranou. V případě odstraňování hotovosti nejde především o sledování jednotlivců, prvořadé je zotročení celých národů jejich vlastními politiky.

To oni zvolili prohnanou taktiku neustálého nenápadného utahování šroubů. Jako mezihru nechají vystupovat Grétu: „How dare you?“ Jak si dovolujete? A mezitím se starají o důležitější věci. Tak třeba MMF - mezinárodní měnový fond.

Mezinárodní měnový fond, ještě za panování neúspěšné studentky (opakovaně a bez úspěchu se snažila dostat na francouzskou prestižní školu ENA), vytvořil studii, kterak obrat každého a o všechno. Stát zavede dvě paralelní měny: první, pro bezhotovostní platby, bez srážek. Druhá měna bude pro placení hotově. Co vyberete z účtu jen tak, bude zatíženo minusovým úrokem. Až budou všichni donuceni platit všechno bezhotovostně, bude „zdaněno“ záporným úrokem všechno. Lagarde nás teď vede přímo. Předsedá ECB - Evropské centrální bance. Braň se, kdo můžeš. At žije Sovět... ne, Evropská unie.

Desítiletí klesající úrokové sazby, které přebíráme od eurozóny i u nás, ženou v Německu a jinde, ceny nemovitostí vzhůru. Při nulových úrocí zbývají k investicím jen nemovitosti. Tím rostou i ceny nájmů a v podstatě se takto blížíme ke všeobecnému zvyšování životních nákladů, jenže z druhé strany - bez zvyšování úrokových sazeb.

V podstatě je celá snaha zavést bezhotovostní placení jen snahou o záchranu eura. Pro nás musí platit: všechno, jen ne euro. Se spolkem, kde každý dluží každému a kde centrála tiskne peníze jako o závod, to nemůže dopadnout dobře. To už v roce 2015 věděla Merkelová. Aby od problému bankrotujícího Řecka odvrátila pozornost, vyprovokovala migrantskou vlnu. Od té doby již platí Unie Řecku, pěkně v klidu, aniž by se nad tím kdokoliv rozčiloval.

Vzdor napjaté situaci kolem eura je zde několik málo eurohujerských ekonomů, kupříkladu pan Švejnar, kteří by si přáli náš vstup do eurozóny. Pak bychom prý mohli o něčem také spolurozhodovat. O čem? Možná o likvidaci eura. Náš hlas by platil tolik, co hlas Malty, Kypru nebo Německa. Jediný efekt: Někdo další by seděl za horentní peníze v Bruselu nebo ve Frankfurtu (tam má sídlo ECB) a jeho hlasu by všichni pozorně naslouchali (vtip).

V závěru opět paní Šichtařová: „Z letošního průzkumu plyne, že 75 % lidí si euro nepřeje. Přechod na euro si přeje jen 20 % lidí. Proč o tom česká média mlčí? Proč a jak máme diskutovat o euru, když běžný občan nemá z běžných médií dost informací? To pak není diskuse, to je monolog lobbistů.“

Ve Švédsku prý už i fárář v kostele chodí místo s kasičkou s platebním terminálem. A to ještě euro ani nepřijali. Máme se na co těšit.