Zatímco politici a ekonomové diskutují, zda Českou republiku postihne finanční krize hodně, nebo málo, a většina lidí se podle výsledků aktuálních průzkumů o své peníze nebojí, přišly statisíce Čechů o miliardové částky. Vlastníkům akcií a podílových listů většiny podílových fondů a dále účastníkům některých forem kapitálového životního pojištění pád burz znehodnotil jejich investované úspory často velmi dramaticky a nikdo netuší, zda jsme již na dně. A byť jsme zatím nezaznamenali žádné skoky bankrotářů z oken mrakodrapů, je velmi pravděpodobné, že se tisíce lidí ocitlo ve velmi svízelné životní situaci.

Zažívají však přes neuvěřitelný rozměr propadu jen to, co s sebou jejich investice vždy nesla - investiční riziko. Prostě akcie a podobné cenné papíry nejsou garantovaný spořicí program a jsou plně vystaveny počasí na světových burzách.

Jen díky tomu mohly dosáhnout v minulých letech pohádkových výnosů. Ty však nebyly a ani nemohly být zadarmo. Riziko ztrát, které se nyní vrchovatě naplnilo, je pak jen daní za tuto šanci vydělat.

Pokud tohle pochopíme, tak pochopíme i to, že v případě současné investiční kocoviny funguje lék velmi podobný tomu, který většina lidí zná z kocovin daleko běžnějších - čím ses pokazil, tím se také spravíš.

Ztráty na klesajících burzách nedokážou kompenzovat žádné státní zásahy a regulace, ale zase jenom burzovní růst. Současná situace je navíc velmi příznivá pro investory, kteří mají hotové peníze či jiná aktiva, která se tolik neznehodnotila a lze je vyměnit za hotovost. Je totiž zcela nepochybné, že naprostá většina akcií na burzách je nyní hluboce podhodnocena a nabízí příležitost k neuvěřitelně ziskovým investicím. A to i na českém trhu.

Možná dokonce především na českém trhu. Silně znehodnocené akcie českých bank, které mají nepochybně jedny z nejzdravějších bilancí v Evropě, stejně jako akcie ČEZ či dalších průmyslových titulů, které budou i v nepříznivých hospodářských dobách vynášet slušnou dividendu, jsou báječnou příležitostí pro nákup. Samozřejmě, pokud máte dost hotovosti, kterou můžete delší čas postrádat, a k tomu i nezbytný kus odvahy nést ono investiční riziko. Odměnou pro odvážné bude nebývalý zisk, tak jako v případě všech předcházejících krizí.

Státní zásahy a regulace či omezení bankovních investic, které velmi pravděpodobně na základě posledních zkušeností a pod politickým tlakem ulice přijdou ke slovu, pak mohou růst světových burz spíše přibrzdit. Ta základní rovnice - čím vyšší riziko, tím vyšší šance zisku - totiž platila, platí a bude platit stále. Navíc všechny regulace lze nakonec obejít. Vždyť i ony složité finanční instrumenty, do nichž byly zabaleny ony zlořečené americké hypotéky stojící na počátku tohoto maléru, nebyly ničím jiným než nástrojem na obelstění regulátora. Problém byl v tom, že byly tak rafinované, že obelstily nejen regulátora, ale i jejich autory - bankéře. Ti, jakkoli je jejich chamtivost dnes proklínána, nedělali nic jiného, než k čemu je nutila americká vládní politika, která pumpovala do ekonomiky mnohem více peněz, než bylo zdrávo - tedy snažili se nalézt pro tyto peníze nějaké uplatnění všude, kde to šlo. A nakonec i tam, kde to nešlo. Při racionálnější měnové politice by k současné krizi nejspíše nedošlo.

Ale i přes to, že ke krizi došlo, kapitalismus nekončí a kapitálové trhy už vůbec ne. I nadále se bude na akciích vydělávat, tak jako se vydělávalo v uplynulých sto letech.

A i našim akcionářům a vlastníkům nebo alespoň velké většině z nich - pokud nepropadnou panice a vše s obrovskými ztrátami neprodají - trh jejich současné ztráty srovná a ještě něco přidá. Pokud by se tak nestalo, znamenalo by to, že kapitalismus s finančními trhy je mrtvý a potupně se vracíme k centrálnímu plánování. Ale to by pak investory jejich ztráty nemusely vůbec mrzet. Peníze, jak je známe dnes, by v takovém případě nebyly potřeba, neboť by si za ně zase nebylo co koupit.

MfD, 13.10.2008