Evropu sužuje krizí, že je ani nejde vyjmenovat, popsat a definovat, zvláště když se mnohdy překrývají. Máme krizi bankovní, krizi rostoucích státních deficitů, krizi společné euroměny, krizi hospodářskou (recese), průmyslovou, demografickou, byrokratickou, vzdělanostní, náboženskou, partnerskou a mnoho dalších. Ta hospodářská ovšem trápí nejvíc, a tak Antonio Tajani, eurokomisař pro průmysl a podnikání, teď oficiálně vyhlásil třetí unijní průmyslovou revoluci tzv. klíčových (K) uschopňovacích (E) technologií (T) – KET (první byla společná politika uhlí a oceli, druhá průmysl běžící na ropě).

Nesmějme se. Realitu je třeba popsat, definovat a vyhlásit jako unijní program, jinak by existovala jen v bezvýznamném neoficiálním (neideologickém) podzemí. Těch šest technologií, které komise považuje za budoucnost evropského průmyslu, už sice existuje, teď ale vejdou ve známost jako "základní stavební technologické bloky inovace, postaru hi-tech, které v několika letech změní Evropu (a svět) na zelené hospodářství." Jsou to mikro-, nano-, elektro-, foto-, bio-technologie a jedna bezejmenná vyspělá (advanced). Máme na ně v Evropě 30 procent patentů, ale nedaří se je uvádět do života, prohlásil Tajani.

"Strategie KET bude klást důraz na jejich význam a komunikovat potřebu modernizovat průmysl v tomto inovativním smyslu a tlačit na větší konkurenceschopnost." K tomuto cíli přispěje komise na projekty KET částkou 6,7 miliardy eur a v horizontu 2020 jednou miliardou ročně.

Nebude to mít akční skupina KET (postaru úderka) nijak lehké. S projekty je problém i v zemích, kde se nekrade, papír snese leccos a inovace se plánují těžko.

Skleróza západoevropského postindustriálního světa je vleklá. V porovnání s Amerikou (7,6 procenta) a BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína, 15 procenta) má jen 3 procenta mladých podniků. Z pěti set nových globálních firem za posledních deset let vznikla v Evropě jen jedna (Zara) a desetiletí předtím dvě, v Irsku a v Anglii. Prudce rostoucích firem má Amerika 17 procent, Evropa 4 procenta, získat kapitál na expanzi je v Evropě téměř nemožné, velké firmy s malými nechtějí obchodovat, nechtějí riskovat a stát (region) je chrání před úpadkem. Většina vznikla na prahu 20. století. Obchodní prostředí nejlépe ilustruje tabulka likvidací pohledávek po bankrotu. Největší byrokracii má Francie (devět let) a Německo (šest let). A začít znovu je téměř nemožné. Je zde sešněrovaný trh práce (mimo Skandinávii), zoufalé papírování a podnikatelům nepřátelská společnost. Vždyť i sám Tajani vystudoval klasické gymnázium a práva, tedy rétoriku a zákony.

A těm se v Unii dobře daří.

LN, 9.10.2012

Autor je publicista a politolog