29.1.2023 | Svátek má Zdislava


EURO: jít do toho, nejít do toho?

10.1.2023

Titulek článku jsem přizpůsobil Astonovu úvodníku Jít do toho, nejít do toho … ze soboty, dne 7. 1. 2023 na Psu. Aston v úvodníku odkazuje na diskusi mezi ex guvernérem ČNB Miroslavem Singerem a investičním bankéřem Ondřejem Jonášem, ve které zaznívají „v prvotřídním podání“ argumenty proti a pro (autor tohoto článku neshledal na výrocích investičního bankéře nic odborného).

Cílem tohoto článku je shrnout ekonomické důvody přijetí společné měny. Upozornění: zanechat čtení by nyní měli všichni čtenáři, kteří očekávají nadávání komukoli, nebo považují ekonomii za pavědu – toto je ekonomický text.

V roce 1961 publikoval Robert Mundell (nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 1999) článek „Teorie optimálních měnových zón“. Dokázal, že elementární a nezbytnou podmínkou pro používání společné měny je – mobilita výrobních faktorů. Každá geografická oblast, která má vysoce pohyblivé (mobilní) výrobní faktory uvnitř oblasti a vysoce nepohyblivé (imobilní) výrobní faktory směrem ven, je optimální měnovou zónou. Pokud na jejím území (obec, město, region, stát nebo soustátí) nastane nerovnováha (např. nedostatek pracovníků), tak se obyvatelé jiných částí území (obec, město, region, stát nebo soustátí) stěhují za prací do místa s nerovnováhou. Stručně řečeno, uvnitř měnové zóny je mobilita pracovních sil náhradou za plovoucí kurz. Pokud bude vztažena teorie optimálních měnových zón na eurozónu, tak je nejdůležitější otázkou: jsou uvnitř eurozóny pohyblivé výrobní faktory? Dnes není žádných pochyb o tom, že nejsou.

Avšak nacházíme se v časech post faktických, která údaje ignoruje. Důkazem jsou Maastrichtská kritéria, která byla přetavena v tzv. Pakt stability: 3% deficit státního rozpočtu, celkový dluh do 60 % HDP a 2% inflace, aby byla prováděna „odpovědná“ rozpočtová politika. Když se eurozóna spouštěla, tak z jejích 12 členů, 11 členů nesplňovalo Maastrichtská kritéria.

Finanční krize v roce 2008 navíc zničila nesmělý pokus zastánců eura hájit společnou měnu jako „deštník proti nepohodě“. Výstřední jedinci ještě občas argumentují ve prospěch eura prostřednictvím úspory nákladů na konverzi měn. Tyto jsou odhadovány v nicotné výši 0,5 % HDP. Tím by mohla být diskuse u konce, ale odhodlání politických představitelů a jejich fanoušků zavést společnou měnu je nezměrné. Jestliže selhaly všechny ekonomické důvody pro zavedení společné měny, tak je společná měna nově prohlášena za politický projekt. Což umožňuje neomezené možnosti.

Takže nyní stojí otázka: je nebo není možné mít společnou měnu navzdory nepohyblivým (imobilním) výrobním faktorům? Odpověď: ano, je to možné. Pokud obyvatelstvo má nechuť ke stěhování za prací nebo existují bariéry, které brání pohybu pracovních sil, přesto existuje kanál, jak je lze mít společnou měnu. Tím kanálem jsou (chvilka napětí, virbl bouří) – rozpočtové přesuny (v ekonomické hantýrce tzv. fiskální transfery).

Vláda, prostřednictvím rozpočtu, nahrazuje nepohyblivost pracovních sil tak, že posílá finance z více rozvinutých oblastí do méně rozvinutých. Typickým příkladem je Itálie, kde Sever odvede berně, které vláda pošle na Jih. Nebo bývalá měnová zóna s názvem Československo, kde Západ odvedl berně, které vláda převedla na Východ. Jak se stále děje v měnové zóně zvané (sjednocené) Německo. Ani po 147 letech trvání italské měnové zóny, není stejný Jih jako Sever, ani Východy nevypadají jako Západy. Takovými banalitami se pachatelé dobra obvykle vůbec nezabývají. Mají totiž zázračné uzření. Dobro je třeba konat bez ohledu na cokoli. Takže udržet euro je možné tak, že rozpočtová praxe, která je dnes provozována v měnové zóně zvané národní stát, bude napříště provozována na úrovni Evropské unie.

EU už vládu má (jmenuje se Komise), takže jen stačí začít posílat vybrané daně z členských států do Brusele. Vlády a parlamenty národních států není třeba kvůli tomu zrušit. Členové eurozóny po přijetí eura také nezrušili svoje centrální banky. Z národních států se stanou euroregiony na úrovni našich vyšších územně samosprávných celků a hotovo dvacet. Pečlivý a podrobný popis měnové politiky, zón a fiskálních transferů je zde, tady a ještě.

Švédsko je ve stejné právní pozici jako Česká republika, tzn. ze smlouvy o přistoupení k EU vyplývá závazek přijmout euro. V měsíci září roku 2003 se ve Švédsku uskutečnilo referendum, ve kterém odpovídali Švédové na otázku: „Myslíš si, že Švédsko má zavést euro jako svou vlastní měnu?“ NE, odpovědělo 56 % Švédů.

Bruselské struktury se z výsledků referend bleskově poučily. Už se obyvatel na nic neptají a rozhodují samy. Naposledy o rozšíření emisních povolenek do dalších oblastí. Takže budeme platit eurem a EU se stane státem. Tak dejte mi do ruky mávátko a řekněte, jak volat sláva. Fiat euro, pereat mundus.

Modrý pták