... nejenom ve Velké Británii

Spotřeba plynu milionů britských domácností je zajišťována dovozem zkapalněného zemního plynu (LNG).

Britská energetická společnost Centrica koncem března podepsala dvacetiletý kontrakt s americkou společností Cheniere Energy Partners na každoroční dodávku 2,5 miliardy m3 břidlicového plynu (odpovídá 1,75 milionu tun LNG). Dodávky budou realizovány po dostavbě zkapalňovacích jednotek z terminálu Sabine Pass v Cameron Parish v Louisianě, první v září 2018. Podle dostupných informací v britském tisku činí finanční objem kontraktu 10 miliard liber. V rámci kontraktu byla dohodnuta opce na prodloužení platnosti o deset let. Uvedené množství plynu odpovídá spotřebě 1,8 milionu domácností, což představuje nezanedbatelnou část z více než 20 milionů britských koncových nefiremních zákazníků.

Odkazovaný kontrakt s Cheniere však není pro společnost Centrica prvním kontraktem na dovoz LNG. Navazuje na tříletý kontrakt z počátku roku 2011 v rozsahu 2 miliard liber s největším světovým dodavatelem zkapalněného zemního plynu, katarským Qatargas, na dodávky 2,4 milionů tun LNG ročně do terminálu Isle of Grain poblíž Londýna. Opět v orientačním přepočtu na koncové spotřebitele toto množství reprezentuje 2,5 milionů britských domácností.

Oba dva prezentované kontrakty jsou konkrétními výsledky snahy Velké Británie o posílení pozice v celosvětově nastupujícím energetickém sektoru LNG. Od roku 2000 bylo možné zaznamenat výrazný nárůst globálních technologických kapacit pro zkapalňování zemního plynu, které by měly podle predikcí International Energy Agency v roce 2020 zpracovávat až 500 miliard m3 ročně. Ovšem nejenom Velká Británie nechce stát v pozadí dynamicky rostoucího segmentu energetického byznysu. Podle nejoptimističtějších prognóz plynárenských energetických firem bude LNG v roce 2030 pokrývat až polovinu spotřeby zemního plynu Evropské unie. Nejnovější kontrakt společnosti Centrica s Cheniere prozatím poněkud vybočuje z řady, a to dlouhodobým smluvním rámcem dvaceti let, s opcí až na třicet let. Takto konstruovaný kontrakt dokladuje jistotu americké strany z hlediska včasného dokončení výstavby zkapalňovací technologie v Cameron Parish, včetně dlouhodobého zajištění dostatečných dodávek plynu. Podle referenčního scénáře U.S. Energy Information Administration (Annual Energy Outlook 2013) se stanou USA čistým exportérem LNG již od roku 2016, přičemž těžba zemního plynu překročí domácí spotřebu v roce 2020, což bude představovat další významný mezník americké plynové energetiky.

Výstavba exportního LNG terminálu Sabine Pass v Cameron Parish. Stávající přístav, skladovací a zplyňovací technologie: modrá. Budované zkapalňovací jednotky: Trains 1&2 (oranžová). Zdroj: Cheniere Energy

Z pohledu suchozemce ze střední Evropy je rovněž zajímavá otázka, jakým způsobem budou Američané miliony tun LNG do Velké Británie přepravovat. Reálná omezení rozletu globálních byznysmenů se zemním plynem jsou zřejmá: přeprava na jiný kontinent je technicky a ekonomicky smysluplná pouze v obrovských množstvích, což vyžaduje přepravu v kapalné formě. Ta ovšem zase vyžaduje trvalé udržování kryogenní teploty v přepravních nádržích. Hlavní složkou zemního plynu je metan s teplotou varu za atmosférického tlaku -161,5°C. I čtenář bez technického vzdělání musí nyní alespoň tušit, že samotný proces zkapalňování plynu zřejmě bude energeticky a technologicky náročný a že přeprava v kapalné formě na jiný kontinent přináší řadu komplikací. Nicméně všechny technické problémy byly vyřešeny již koncem padesátých let minulého století a na světovém trhu jsou nyní dostupné speciální velkokapacitní námořní tankery, které jsou schopny přepravovat desítky tisíc tun LNG po celém světě.

LNG tanker TAITAR NO. 4 se čtyřmi nádržemi konstrukce Moss
Rok stavby: 2010
Délka x šířka: 290 m x 48 m
Hrubá tonáž: 118 634 t, nosnost: 77 053 t
Vlajka: Panama [PA]
Zdroj+foto: www.marinetraffic.com
Vybrané parametry z podkladů výrobce lodi (Kawasaki Heavy Industries):
Přepravní kapacita LNG: 147 563 m3
Velikost odparu: 0,15%/den

Pro doplnění lze uvést, že podle dostupných technických informací jsou tankery konstruovány s dvojitým trupem se speciální tepelnou izolací a odpar je využíván jako přídavné palivo k pohonu lodi s využitím kotlů na zemní plyn, popř. některé tankery jsou vybaveny technologií pro zpětné zplyňování a získávají tak potřebné množství plynu přímo z přepravovaného objemu LNG.

V úvodu článku jsem zmiňoval ambice evropských plynařů výrazně navýšit podíl LNG na celkové spotřebě zemního plynu Evropské unie. Plány na výstavbu nových terminálů v Evropě nasvědčují pevnému odhodlání tento cíl reálně naplnit. Při pohledu do veřejných informačních zdrojů (např. zde) lze dohledat 1 provozovaný zkapalňovací terminál v Norsku a 22 terminálů pro zpětné zplynování v Belgii, Francii (3x), Chorvatsku, Itálii (2x), Portugalsku, Španělsku (7x), Turecku (2x) a Velké Británii (5x). Pokud se týká nové výstavby, tak 2 nové zkapalňovací terminály plánuje Rusko a výstavbu 11 terminálů pro zpětné zplynování plánuje Chorvatsko, Francie (2x), Irsko, Lotyšsko, Litva, Holandsko (3x), Polsko a Ukrajina. Globální rozmach LNG rovněž dokládají informace i z jiných světadílů – výstavba LNG terminálů je plánována v Africe, Asii, Severní i Jižní Americe, Austrálii i Oceánii. Optimismus globálních byznysmenů s LNG prozatím potvrzují i data o prokázaných zásobách zemního plynu ve smyslu konzervativní definice dle Society of Petroleum Engineers (tj. zásoby dostupné stávajícími technologiemi těžby a za stávající ceny), které jsou vyčísleny na 60 let současné roční těžby. Nicméně až budoucí vývoj prokáže, zda LNG bude skutečně vykazovat dostatečný růstový potenciál, aby se stal společně s ropou klíčovou globálně dostupnou energetickou surovinou.