Zmíněná hodnocení totiž zcela ignorují fakt, že zemětřesení a vlny cunami mají na svědomí onu katastrofu a životy tisíců lidí, zatímco problémy jaderných elektráren, zemětřesením a cunami způsobené, jsou jen částí oné katastrofy.

Ona hodnocení se mohou halit i do rozumového obalu. Mám na mysli třeba výrok německého ministra zahraničí Guida Westerwelleho, který v reakci na katastrofu fukušimských reaktorů prohlásil, že jaderná energie představuje jen přechodovou energii před epochou obnovitelných zdrojů. To je sice teoreticky možné, ale jen v souvislosti s představou, že například na všech střechách domů budou solární panely, všude, kde fouká vítr, budou větrníky a tak dále.

A stejně to pravděpodobně nebude stačit. To prostě dnes nikdo, ani energetický genius neodhadne. A bude to vyžadovat desetiletí, ne-li staletí, takže pro blízkou budoucnost je tato představa, jakkoli svůdná, zcela mimo realitu.

V souvislosti s obnovitelnými zdroji je vhodné připomenout názor bývalého temelínského operátora Jiřího Týce, uveřejněný v Lidových novinách. Totiž že by bylo vhodné využívání obnovitelných zdrojů, alespoň v Evropě, koordinovat a specializovat. Protože slunce svítí nejvíc někde, vítr fouká také nejvíc jen někde. Jiné státy by měly třeba za úkol vyrábět elektřinu z biomasy. Což je další argument pro budoucí integraci Evropy, našimi čelnými politiky, zejména prezidentem, tak zpochybňovanou.

Ano, je třeba debatu oživit, ale racionálně. A měla by být debatou zasvěcených, nikoli debatou politiků, kteří sledují od voleb k volbám své cíle a problému nemohou rozumět, protože je vskutku velmi specializovaný a vyžaduje velmi náročnou erudici i mnohaletou praxi. Příkladem takového zpolitizovaného řešení je přístup k jaderné problematice, který produkuje německá vláda.

Na světě jsou dnes – jak udává profesor Janouch v Lidových novinách – v provozu více než čtyři stovky jaderných reaktorů. Už tato skutečnost o něčem vypovídá, neboť při problematické ekonomické návratnosti jaderných elektráren je toto množství spíš svědkem potřeby energie než výhodnosti jaderného byznysu. Energie a potraviny jsou totiž podle názoru Václava Cílka komoditami, které bude za jakékoli krize Evropa i svět potřebovat.

Takže k účelnosti oné oživené debaty: Jistě bude velmi záslužné podrobit všechny jaderné reaktory zcela nemilosrdné kritice z hlediska stáří, možné seismicity území, kde jsou budovány, a možného výskytu oněch obřích vln zvaných cunami, se zemětřesením většinou spojených. Vyloučeny by však měly být všechny hysterické hlasy zemí, které mají dostatečný energetický potenciál a jaderné elektrárny nepotřebují.

Na druhé straně – při nutnosti stavět jaderné elektrárny – je třeba brát i při oněch velkých rizicích v úvahu při jejich normálním chodu i určitou neutrálnost vlivu na ekologické prostředí, neboť štěpná reakce není spojena s žádným emitováním oxidu uhličitého do atmosféry. Tento vliv se možná dosud markantně neprojevil, ale v přírodě není nic bez následků a bez následků nemůže být ani emitování milionů tun oxidu uhličitého vznikajícího při každém spalování čehokoli v tepelných elektrárnách i při mnohých jiných průmyslových procesech.

To vše se snažil řešit i tak zvaný kjótský protokol, ale jeho výsledky skončily zatím nemastně, neslaně, protože jej nerespektovaly ani rozvíjející se ekonomiky, ani Spojené státy. Názory odsuzující záměry kjótského protokolu, že omezuje lidskou svobodu, je třeba odmítat, protože svoboda je pojem, jenž příroda nezná.

Toto vše je třeba vážit při zajišťování množství zdrojů pro výrobu energií, což je v podstatě nepředpověditelné. Do oné předpovědi nebo odhadu budoucí spotřeby energie je třeba zahrnout i případnou úsporu elektrické energie, jakkoli je nepravděpodobná. Lidstvo žije totiž stále rozmařileji a je těžké si představit, že lidé, kteří nepotřebují šetřit, budou šetřit na spotřebě energií. Nehledě k tomu, že se spotřebou energií je spojena snad každá výroba. A tak i na vyšší ceny energií, zejména elektřiny, které budou zvyšovat i ceny výrobků, doplatí v budoucnu spíše chudí než bohatí. I to je třeba vzít v potaz při odstavování jaderných elektráren.

Posouzení by mělo být v každém případě věcí odborné veřejnosti, ne veřejnosti politické.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6