Evropané přesednou do japonských aut a Japonci budou na oplátku baštit evropské sýry. Tak se dá s nadsázkou popsat připravovaná dohoda Evropské unie s Japonskem.

Když to zatím nevyšlo s Amerikou, tak proč to nezkusit s Japonskem a dát tak Donaldu Trumpovi ťafku? To je jednoduchá úvaha, která stojí za bratrstvím v byznysu, které se Evropská unie chystá uzavřít se zemí vycházejícího slunce.

Měli byste si zapamatovat zkratku JEEPA (Japan-EU Economic Partnership Agreement), pod kterým patrně bude největší zóna volného obchodu vedena. Obchodní pakt, srovnatelný se severoamerickou dohodou NAFTA (USA, Kanada, Mexiko) může být důkazem, že éra liberalizace obchodu s příchodem vrchního protekcionisty do Bílého domu z módy nevyšla.

Dohodu oznámili zástupci Evropské unie a Japonska před nedávným summitem G20. Zatím je hotova jen v tezích, ale Jean-Claude Juncker, předseda Evropské komise, počítá s tím, že se dopracuje v příštích měsících, platit by mohla už od roku 2019.

Zapomenuté Japonsko

Nahlíženo z Evropy, je japonský trh ve stínu Číny. Japonsko bývá na starém kontinentu popisováno jako stárnoucí unavená země, s minimálním růstem, které dochází dech. Jenže měřeno HDP má třetí největší ekonomiku na světě (před Německem) a pro Evropskou unii je šestým největším exportním trhem. Objem unijního vývozu se ročně pohybuje kolem 86 miliard eur a v zemích osmadvacítky je s ním svázáno na 600 000 pracovních míst.

Dohoda by měla těsněji spojit obchodní partnery, kteří se na globálním ekonomickém výkonu podílejí třetinou, a v Bruselu je známa pod sloganem „cars for cheese“ („auta za sýry“). Je nasnadě proč.

Z popisu dohody, který na svém webu zveřejnila Evropská komise, vyplývá, že Evropská unie se chystá zrušit desetiprocentní (a vyšší) cla na japonské automobily, na jejich náhradní díly i na japonskou elektroniku. Japonci mají na revanš odbourat zejména vysoká cla na evropské potraviny, u masa a sýrů dosahují čtyřiceti procent, u čokolád třicet.

Celkem by mezi Unií a ostrovní zemí mělo být zrušeno téměř 99 procent cel, která u evropského zboží v Japonsku ročně spolykají miliardu eur.

Studie ekonomické fakulty Kodaňské univerzity zmíněná na factsheetu Evropské komise dospěla k závěru, že po odstranění většiny cel, kvót a technických bariér se zvýší unijní vývoz do Japonska až o třetinu, z toho export potravin nejméně o 180 procent. No a k tomu lze přičíst lepší přístup evropských investorů na japonský trh i možnost evropských firem ucházet se v Japonsku o vládní zakázky.

Automobilky v obavách

Velké obchodní dohody ovšem mívají nejen vítěze, ale i poražené. A některé evropské automobilky se obávají, že by mohly patřit do druhé skupiny. Poukazují na případ detroitské trojky (General Motors, Ford a Chrysler), kterou v sedmdesátých letech začali válcovat japonští exportéři levných aut. Že by se historie opakovala v Evropě?

Evropská komise odkazuje na dohodu o volném obchodu s Jižní Koreou. Upozorňuje, že po červnu 2011, kdy začala platit, se korejské automobilky výrazně prosadily na evropském trhu. Vzrostl však také export evropských automobilů do Koreje. Za čtyři roky se ztrojnásobil a teď objem vyvezených vozů představuje šest miliard eur.

Jenže Japonci cizí auta nemusí, až na výjimky jsou věrni svým toyotám, mazdám, hondám, suzuki, nissanům. Těžko uvěřit, že aspoň část z nich přesedne třeba do škodovek.

Proto Evropská komise pro jistotu vyjednala pro japonská auta snižování cel postupné, rozfázované do sedmi let, aby evropským automobilkám usnadnila adaptaci na novou konkurenci. (Obdobně bude rozloženo odbourání cel u čedaru a goudy na japonském trhu. Pro camembert a mozzarellu padnou cla hned, jejich dovoz ale bude omezen duty-free kvótou.)

Na vyšší konkurenci automobilek v Evropě by měl každopádně vydělat spotřebitel, protože bude ceny aut tlačit dolů.

V jednoduchosti je šance

Dohoda s Japonskem není kompletní, zbývá doladit detaily a v byznysu platí „nic není dohodnuto, dokud není dohodnuto všechno“. Nicméně v tomto případě je důvod předpokládat, že dohoda skutečně může platit už v roce 2019, jak odhaduje Juncker.

JEEPA je jednodušší než jiné obdobné dohody o volném obchodu, soustředí se na obchod se zbožím. Obě strany patrně ponechají stranou režim rozhodování investičních sporů a ochranu dat, budou je řešit zvláštními dohodami.

Evropská komise chce pro JEEPA použít režim ratifikace jako pro dohodu o volném obchodu s Jižní Koreou nebo Kanadou (CETA), což by mělo výrazně urychlit její zavedení. Dohoda má po schválení vládami a Evropským parlamentem platit v „provizorním režimu“, dokud ji neschválí všechny státy Unie.

Šťouchneme si do Trumpa

JEEPA byla vyjednávána od roku 2013. Ještě loni však bylo pro Evropskou unii prioritou Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) a pro vládu v Tokiu Transpacifické partnerství (TPP). JEEPA byla pro obě strany ležák. Jenže potom, co do Bílého domu nastoupil Trump, odvolal Ameriku z TPP a do Evropy vzkázal, že chce dohody se státy, ne s Unií, v Bruselu a v Tokiu sešlápli plynový pedál a za několik měsíců byla dohoda na světě.

Její načasování (na summit G20) je zjevným šťouchancem do Trumpa, odveta za jeho odchod od TPP i od Pařížské úmluvy o ochraně podnebí a také za hrozby dovozními tarify a kvótami na ocel dováženou do Ameriky. JEEPA má být signálem, že volnému obchodu a velkým obchodním dohodám ještě neodzvonilo.

„Někteří tvrdí, že nastal čas izolacionismu a dezintegrace, ale my chceme opak,“ pravil Donald Tusk v Hamburku, když oznamoval dohodu JEEPA. Šinzó Abe, japonský premiér, přitakal: „Vztyčili jsme vlajku volného obchodu.“

Zatím to ale vypadá tak, že Trumpovi je dohoda Unie s Japonci šumafuk. Nereaguje na ni. Opakuje mantru America First a chystá se vytáhnout do války za americkou ocel.

Příležitost pro TTIP?

Jenže amerického prezidenta by JEEPA měla zajímat, protože ji za pár let můžou pocítit američtí farmáři, pro které je Japonsko významným odbytištěm. Anebo jiní američtí exportéři. Dohoda „auta za sýry“ vůči nim evropské vývozce zvýhodní. Už nebudou v Japonsku „first“. Co víc, vůči Japoncům budou američtí vývozci znevýhodněni i na evropském trhu. Pokud s tím ovšem americká vláda něco neudělá.

A tak kdo ví, jestli Trump svůj pohled na mezinárodní obchod nepřehodnotí. Anebo ho už přehodnocuje? Koncem května americký ministr obchodu Wilbur Ross oznámil, že americká vláda se chce vrátit k rozhovorům o TTIP. Zajímavý posun.

Hlavní slovo má ovšem Donald Trump a v jeho případě si nikdo nemůže být jistý, co má za lubem. Jestli třeba z dohody o volném obchodu nechce udělat dohodu proti volnému obchodu.