Ekonomové, rozpočtoví experti i bankéři si stěžují na hlavní parametry návrhu rozpočtu na rok 2022. Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) v něm připouští schodek ve výši 390 miliard korun. To znamená, vzhledem k ekonomickému výkonu země, druhé nejvyšší místo mezi deficity, které plánují státy Evropské unie.

Letošní výdaje se napřesrok sníží o nevýznamných deset miliard, i když nebude nutné vyplácet pandemickou podporu podnikům a zaměstnancům, která si letos vyžádala nejméně 60 miliard.

Rozpočty resortů zůstanou nafouknuté jako dosud a některým se ještě přidá. V případě důchodů to vyžadují zákony a u výdajů na armádu zase mezinárodní smlouvy. Ovšem často jde jenom o pokračování štědré dotační politiky minulých let.

Tento způsob zadlužování nazývají kritici projídáním budoucnosti, protože dluhy budou splácet příští generace. Premiér Andrej Babiš (ANO) proti tomu namítá, že přece o tak velké dluhy nejde. Jak známo, také podle loňských dat má Česko čtvrtý nejnižší státní dluh v Evropě. Mimořádné výdaje na podporu ekonomiky a občanů si tedy může dovolit.

Premiér také prohlásil, že jemu osobně by nedalo velkou práci dluhy zase snížit. Stačí, když mu občané v podzimních volbách opět svěří odpovědnost.

Andrej Babiš drží politickou logiku, kterou mu před volbami těžko někdo rozmluví. Ostatně hromadění nových dluhů nemusí nutně skončit katastrofou.

Česko bylo dosud zemí s nízkým dluhem a v blízké době se zařadí nejvýš mezi středně zadlužené státy. Mezinárodní měnový fond předpověděl, že také bez reforem se tuzemský dluh do roku 2025 zvýší na cca 60 procent ekonomického výkonu. To by znamenalo až jedenáctý nejvyšší dluh v Evropě. Podobně rozhazovačnou politikou se řídí veřejné finance v dalších východoevropských zemích.

Vážnějším upozorněním, že rozpočet nemyslí na budoucnost, je výrok rektorky Mendelovy univerzity Danuše Nerudové. Ministryně Schillerová přece jen někde šetří. O pět procent totiž sníží podporu vysokým školám.

Listováním v rozpočtovém návrhu se čtenáři dozví, že jeho autoři projevili pozoruhodnou důslednost, pokud jde o omezení výdajů do kulturně-vzdělávací oblasti. O pět procent se sníží příjmy Akademie věd, o deset procent méně dostane ministerstvo kultury. Při očekávané inflaci okolo tří procent to jsou slušné peníze. Nic takového nepostihlo jiné resorty, ať průmysl, životní prostředí nebo třeba vnitro a spravedlnost.

„Jde o vědomé ohrožování prosperity země, neboť základem prosperity země je vzdělání,“ postěžovala si rektorka a k tomu není co dodat, snad jen větu, že kultura je základem samotné existence národa, tedy i národního státu. Právě to je zřejmě rozměr, který vládu zaměřenou na probíhající předvolební boj nezajímá.

Za zamyšlení jen stojí, proč se ve výdajích týkajících se budoucnosti země škrtá tak ostentativně.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus