Alegorie bez legrace. Žijeme si jako v pohádce

Za devatero horami a devatero řekami leží Pivoňské království, které mlékem, strdím a pivem oplývá, protože pivovary jsou tam jak soukromé, tak obecní, měšťanské i zemské.
Jednoho dne vnukli moudří rádcové zemské komoře orby myšlenku, že stáčet a prodávat pivo ze zemských pivovarů je pro erár nevýhodné, protože je k tomu třeba držet početnou pivovarnickou chasu a příliš mnoho peněz vydávat na její žold. I přispěchali s nápadem, že zemský pivovar bude pivo jen vařit, ale hotová várka bude odprodána vybranému kupci, který si pivo sám stočí a prodá. Personál zemského pivovaru tak nebude nadále mařit svůj drahocenný čas takovými malichernostmi, jako kolik věder piva vůbec uvařil; kolik věder z toho je pivo prémiové, kolik pitelné, kolik nepitelné a kolik je patok; jaký vliv na pitelnost piva má množství, dávkování a kvalita chmele a sladu; jak se proces vařby projeví v množství a kvalitě várky; a jak nadále pivo vařit, aby štamgastům po chuti bylo; a bude se všemi silami věnovat jen a jen správě pivovaru.
A tak se i stalo. Vydán byl dekret zemské komory, kterému se pro složitost oficiálního názvu říkalo „Pivní kniha“, a aby se snad zemský pivovar z dekretu nějak nevykroutil, byla mu pivovarnická chasa odebrána vrchnostenským regálem, aby ani nemohl. Na podporu dekretu zemské komory ihned vystoupili mudrcové z učených společností a kantoři vysokých učení s vědeckými pojednáními o jeho geniálnosti. Přesto však tento systém nenapodobil ani jeden ze soukromých pivovarů.
Po čase téměř všichni dekretu přivykli, ale přesto vybraný kupec vždy projevil svoji rozmrzelost z toho, že musí svou pozici opakovaně obhajovat, a domáhal se zemských záruk, že jeho investice do šlauchů, štoudví a věder na stáčení piva nebude zmařena tím, že by snad příště nebyl vybrán, a požadoval, aby doba jeho pachtu byla trvalá.
S obtěžujícím a nedůstojným požadavkem na kontrolu stáčení piva zástupcem pivovaru se kupec vyrovnal tak, že se vždy ke stáčení dostavil s početnou kohortou, stáčející a odvážející pivo nocí i dnem všedním i svátečním takovým tempem, až zástupci pivovaru oči přecházely a ztratil o stočeném a odvezeném pivu přehled. Zvykl si i personál zemských pivovarů, a když po letech seznal, že pivo tak dlouho nestáčel a neprodával, že to už ani neumí, přestaly mu tyto činnosti chybět. Vítězný kupec raději prodal veletucet věder piva jedinému krčmáři v cizí zemi, než stočtyřicetičtyřem tuzemským krčmářům po jednom vědru, a proto zůstali nespokojeni malí tuzemští krčmáři, kverulanti, na které „zemské“ pivo nezbylo, protože chtěli koupit jen několik mázů.
Někteří z nich pak jezdili do cizích zemí a pivo vyvezené ze zemského pivovaru si dováželi svými povozy zpět, jiní i po letech neustále žadonili u představenstva zemských pivovarů o dodávky zemského piva, neboť se jim zdálo nemožné, že pivovar sice pivo vaří, ale na základě rozhodnutí zemské komory ho neprodává. Deputace nespokojených krčmářů se dokonce s pokornou suplikou vypravila na zemskou komoru orby, která poté zemským pivovarům uložila, aby krčmářům pivo dodávaly, přestože věděla, že podle jejího vlastního rozhodnutí nemohou zemské pivovary se svým pivem kupčit.

Každému pivaři, který dočetl pohádku až sem, se zdá nějaká divná a její autor také. Pokud jej ale napadne, že se při prodeji dříví z lesů obhospodařovaných Lesy České republiky s. p., postupuje podle ní, je to podobnost čistě záměrná. Základním ekonomickým principem lesnictví je samofinancování, což znamená, že tržbami za dříví, ostatní komodity a služby jsou kryty náklady na lesnická opatření; náklady na celospolečenské funkce lesů a sanaci škod vichřicemi, požáry, povodněmi a imisemi; režijní výdaje; a podnikatelský či vlastnický zisk.

Prodej dříví je finalizací hlavní činnosti lesního hospodářství a zásadní podmínkou jeho existence, tj. udržení věčného koloběhu života lesa. Tvrzení, že prodej dříví při pni jako outsourcing prodeje dříví je tím nejlepším řešením, je nepravdivé, protože pravým cílem outsourcingu je oddělení pomocných, vedlejších a nepodstatných činností firmy od činnosti hlavní. A pro producenta dříví nemůže mít jeho prodej stejný význam jako provoz kantýny či úklidová služba.

Prodej dříví při pni je jen jeden z možných způsobů realizace dříví, a jeho zvolení či nezvolení by mělo být výsledkem svobodného rozhodnutí vlastníka (jako realizace jeho vlastnických práv) a nikoliv následkem politických tlaků.

Ale to už je jiná pohádka ze země pohádkových možností.