Vypadá to, že kromě Miroslava Kalouska se dělání státních dluhů nikdo z politiků nebojí. Vlastimil Tlustý alespoň věří, že zjednodušení a snížení daní zrychlí ekonomiku, zvýší lidem i firmám platební morálku a nakonec stát vybere dost alespoň na to, aby dluhy dále nerostly.

To Jiří Paroubek vynalezl perpetuum mobile. Výdaje nijak dramaticky škrtat nebude, bude jen dobře a úsporně hospodařit. Ve zdravotnictví nebudou žádné poplatky a dávky se budou vesele valorizovat. Daně nenarostou, ale poklesnou, byť jen o kousek, a zase ne těm kvalifikovaným profesionálům, kteří mají uvěřit v modernizaci ČSSD.

Platy učitelů, lékařů i úředníků porostou rozumným tempem, podobně jako důchody a schodek veřejných financí se během dvou let sníží na polovinu. Ze čtyř procent hrubého domácího produktu v roce 2007 na dvě procenta v roce 2010 jaksi sám od sebe. Nejradikálnějším krokem ze socialistické reformy, které se s klidem dá říkat takzvaná, je závazek, že ČSSD nebude již navrhovat žádné další navyšování mandatorních výdajů, tedy výdajů předepsaných zákonem.

Socialisté jsou v opozici, a mají tak na stavění vzdušných zámků právo. Zrovna jako na cupování vládních návrhů a využívání argumentačních nedostatků Topolánka a jeho ministrů. Zvláště když vládní reforma je opravdu jen postupně slepovaná a záplatovaná týden po týdnu a navíc bez jasného ideového záměru, z nějž by bylo jasné, kam ta vládní cesta vede.

Lhát se však nemá a tvrzení Jiřího Paroubka ve včerejší prezentaci, že „problém s veřejnými rozpočty fakticky neexistuje“, je prostě lež. A to lež vědomá, protože i Jiří Paroubek byl u toho jako premiér, když ministerstvo financí spočítalo loni v dubnu deficit pro rok 2007 na 180 miliard korun a konstatovalo, že ani v dalších letech nebude možné plnit maastrichtská kritéria, protože došlo k nekontrolovatelnému nárůstu mandatorních výdajů a zavedení valorizací sociálních dávek, které budou tento problém trvale prohlubovat.

Byla to jeho vláda, která navrhla odložit platnost několika zvláště nákladných vlastních zákonů, aby mohl být sestaven rozpočet na letošní rok. Tyto zákony nikdo nezrušil, a pokud vstoupí v platnost v roce příštím, nadělají stejnou paseku jako loni. Je zcela nesporné, že na lepších výsledcích veřejných financí v minulých letech oproti původním záměrům se naprosto dominantní měrou podílel nárůst příjmů daný dvojnásobným tempem růstu ekonomiky oproti prognózám a zvýšením DPH a spotřebních daní. V případě, že by se naplnila alespoň část původních záměrů z roku 2002 a byly omezeny rozpočtové výdaje a sníženy počty státních zaměstnanců, Paroubkovo tvrzení by dnes nebyla lež a řešil by se jen tradiční pravolevý problém, tedy zda více rozdávat na dávkách, nebo spíše snižovat daně.

MfD, 4.5.2007