Západ a Rusko se přou o Ukrajinu. Vítězem bude ale někdo třetí

Na papíře je vše jasné. Kombinovaná velikost ekonomik Evropské unie, USA a Velké Británie je 26krát vyšší než velikost ekonomiky Ruské federace, vyjádřeno hrubým domácím produktem v běžných cenách. Trpaslík nemá proti obrovi šanci, tím spíše, že obr disponuje naprostou většinou nejmodernějších technologií v oblasti výpočetní techniky a komunikací. Jenom samotná Británie má téměř dvakrát tak velkou ekonomiku jak Rusko. To je navíc závislé na dovozu technologií nejrůznějšího druhu.

Na druhý pohled se už věci jeví méně samozřejmě. Země NATO tvoří dohromady obrovskou ekonomickou sílu, avšak slabinou Západu je dluh. Ruský státní dluh nedosahuje ani hodnoty 20 procent HDP, což Putinovi otevírá značný prostor. Provoz ruské armády je mnohem levnější než US Army nebo jakékoli jiné západní armády. Rusko vydává na obranu méně, než kolik stojí jen samotná zdravotní péče o příslušníky amerických ozbrojených sil (alespoň podle oficiálních zdrojů; jiné odhady hovoří o téměř dvojnásobné hodnotě).

V každém případě, finance hlavních pilířů NATO (USA, Velká Británie, Francie) jsou ve stavu srovnatelném se situací po světové válce, pokud jde o deficity a dluhy. Irák, Afghánistán, ale také finanční krize roku 2007 a covid, toto vše učinilo ze západních států obry na hliněných nohou závislé na levném úvěrování. Západ si prostě nemůže dovolit další nákladný konflikt.

Lidové „moudrosti“

Zde je třeba rozptýlit některé lidové „moudrosti“. Za prvé, válka není řešení ekonomických potíží. Válka způsobuje dluh a inflaci a obojího má současný Západ vrchovatě. Za druhé, Amerika není úvěrovaná Čínou. Ta vlastní jen několik procent amerického federálního dluhu a nic by se nestalo, kdyby se jej zbavila úplně: USA nejsou finančně závislé na Číně. Ani eliminace dolaru z ruského zahraničního obchodu by neznamenala nic více než jen gesto.

Evropská unie ovšem na Rusku do značné míry závisí ohledně dovozu zemního plynu: asi třetina evropské spotřeby pochází z Ruska. Ano, plyn sice lze dovážet i z jiných částí světa, ale bylo by to drahé. V případě eskalace konfliktu by Rusko jednoduše utáhlo kohouty a západ Evropy by trpěl energetickou krizí.

Jenomže ani tato úvaha není přímočará. Rusko by bez příjmů z prodeje plynu na Západ mělo finanční těžkosti. V roce 2020 Rusko vyvezlo do Evropy (mimo Turecka) necelých 120 miliard kubických metrů plynu. Jiné trhy jsou pro Rusko obtížně dostupné. Do západní Evropy Rusko vyváží asi dvě třetiny produkce plynu, zatímco do Číny jen pět procent produkce (údaje rovněž za rok 2020). Čína by samozřejmě uvítala mnohem vyšší dovoz, ale dosavadní plynovod Sila Sibiri nestačí a plynovod Sila Sibiri 2 – který by zásadně změnil strategické poměry – je teprve ve fázi projektu.

Ať už by západní Evropa zahájila plynový bojkot Ruska (což je nepravděpodobné), anebo Rusko by přiškrtilo dodávky (což nelze úplně vyloučit), poškozeny by byly obě strany. Jediným vítězem by byla Čína, neboť Rusko by se ještě více dostalo do sféry jejího vlivu. Putin považuje sám sebe za velkého státníka, avšak Rusko se pod jeho vládou pomalu stává vazalem Číny. Je to právě ona, která je průmyslovou supervelmocí, zatímco výkonnost ruské ekonomiky není úplně hvězdná. Kromě těžebního a zbrojního průmyslu má Rusko velmi málo světově konkurenceschopných podniků. V průběhu času se Rusko stane pouhou zásobárnou surovin pro věčně hladový čínský průmysl. Namísto závislosti na Západu si Moskva vybuduje závislost na Pekingu, což je patrně ještě horší a svým způsobem i potupnější.

Země oligarchických klanů

Je ironické, že Západ i Rusko mají hodně co ztratit kvůli ekonomice, která sama za mnoho nestojí. Ekonomická výkonnost Ukrajiny je na per capita bázi srovnatelná s Lybií. Stěží lze najít evropskou zemi, která by od roku 1990 předvedla tak chabý výkon. Nízké mzdy zdánlivě předurčují Ukrajinu, aby se stala evropskou montovnou číslo jedna, ale zahraničním investorům se do této země nikdy příliš nechtělo.

Hlavním důvodem je neskutečná korupce, zcela nesrovnatelná s čímkoli, co známe na západ od Košic. Po získání nezávislosti si zemi rozdělily klany oligarchů, kteří zbohatli ze zbytků sovětského průmyslu. Ekonom Děmid Černěnko napočítal celkem 35 oligarchických „klanů“.

Po zahraničních investorech ukrajinští oligarchové netoužili, představovali by pro ně nevítanou konkurenci. Po nějakou dobu byla Ukrajina na cestě stát se klientským státem Moskvy podobně jako Bělorusko. Oranžová revoluce z přelomu let 2004–2005 znamenala změnu, avšak nikoli k lepšímu. Ani po Majdanu (2014) se nestalo nic zásadního, co by ekonomiku země posunulo na růstovou dráhu.

Nyní je Ukrajina na prahu otevřeného konfliktu. Putin má možná pocit, že si s ní hraje jako kočka s myší. Nicméně – což je patrně nejméně zdůrazňovaný aspekt celého konfliktu – skutečným vítězem bude Čína. Bez ohledu na další průběh konfliktu.

LN, 28.1.2022

Autor je ekonom, Algorithmic SICAV