Ukazuje se, že oslabení koruny nebylo tak nutné ani prospěšné, jak ČNB tvrdila

Je tomu bez jednoho měsíce rok, kdy Česká národní banka spustila devizové intervence a oslabila korunu. Hodnota úspor a příjmů českých domácností se během několika málo dní v eurovém vyjádření scvrkla o více než šest procent ČNB slibovala, že přínos nepopulárních opatření nakonec oceníme. Že je to jen něco jako injekce u pana doktora. Trochu to píchne a pak už bude jenom dobře. Takže jaká je skutečnost po téměř roce?

Píchnutí to bylo citelné. Průměrná hrubá měsíční mzda v  Česku poklesla z  966 eur ve druhém čtvrtletí 2013 na 930 eur o rok později (údaje podle ČSÚ). Ztráty českých domácností z poklesu hodnoty korunových vkladů činily téměř 110 miliard korun. To je již hodně citelný zářez do kupní síly obyvatelstva země, která patří mezi nejotevřenější ekonomiky na světě!

Dobrá. Štípnutí se dostavilo. Je tedy lépe? Z povrchního pohledu ano. Stačí si přečíst kterékoli ze sebechvalných vyjádření České národní banky. Jenomže s mírným zlepšením některých makroekonomických údajů pro Česko nemá ČNB velmi pravděpodobně nic společného.

Jde o celoevropský jev. Oživení je sice poněkud chabější, než se čekalo, ale přesto rozdíl mezi poklesem ekonomiky eurozóny o 0,4 procenta (rok 2013) a odhadovaným růstem o 0,9 procenta v  roce 2014 je patrný. Oživení je znát i v  krizí sužovaném Španělsku, kde konečně po řadě let mírně poklesla nezaměstnanost. Mírně lepší výsledky české ekonomiky lze tedy připsat kontinentálnímu trendu. Domácí měnová politika nemá jiný měřitelný dopad než zmíněný pokles hodnoty příjmů a úspor domácností.

Strašidlo deflace

ČNB samozřejmě může kontrovat trumfovým esem: Ale my jsme odvrátili deflační spirálu!Kdyby nebylo devalvace, inflace by určitě byla záporná! A jak ví každý ekonom, deflace je strašlivý problém, neboť spotřebitelé odkládají nákupy v očekávání ještě nižších cen, což může vyústit v hospodářskou krizi!!!

Jak ví každý hokynář, slevy obvykle vedou ke zvýšení tržeb, neboť lidé si za stejné peníze mohou pořídit více zboží. Avšak pokud máme zůstat v makroekonomické rovině, můžeme si ukázat příklad evropské ekonomiky, která v nedávné době zaznamenala deflaci.

Švédsko je v  mnoha ohledech srovnatelné s Českem: malá otevřená ekonomika silně závislá na exportu, s vlastní měnou, která není oficiálně vázaná na jinou měnu (a shodou okolností se rovněž jmenuje koruna). Podstatnější je, že švédská ekonomika zažila od roku 2008 několik externích šoků a během dvou let (2008 a 2009) prožila největší pokles ekonomiky od 30 .let. A ještě zajímavější je, že Švédsko má čerstvé zkušenosti s  deflací.

Švédsko prožívá mírnou deflaci s přestávkami již od dubna 2012. Během ledna 2014 až května 2014 zaznamenalo pět nepřetržitých měsíců poklesu indexu spotřebitelských cen. Deflace se zase vrátila v srpnu.

Pravda, šlo o malou deflaci vyjadřovanou vždy v desetinách procenta, ale podobných hodnot by velmi pravděpodobně dosáhla i česká inflace, kdyby ČNB neprováděla intervence.

Důležitá otázka: trpí švédská ekonomika kvůli deflaci? Klesá její výkon, roste nezaměstnanost? Nikoli. Nezaměstnanost neroste a na rok 2014 švédská centrální banka očekává ekonomický růst 2,7 procenta. Pokud jde o maloobchod, od října 2013 (měsíc před intervencí) do července 2014 (poslední publikovaný údaj), Česko hlásí útlum o 2,7 procenta, zatímco Švédsko zaznamenalo růst o 5,9 procenta (jde o data sezonně neočištěná, avšak srovnatelná; sezonně očištěné údaje neukazují měřitelný rozdíl).

Česko provádělo úmyslné oslabení koruny a vyhnulo se deflaci. Švédsko takový manévr neudělalo, prožilo deflaci – a ejhle, není na tom o nic hůře, možná o něco lépe. Co je zvláště pozoruhodné pro ekonomy, kteří až do omrzení opakují mýtus o zhoubné deflační spirále: švédský maloobchod zaznamenal růst i v období, kdy teoreticky měl strádat v  důsledku deflace (šlo o 1,8procentní reálný růst podle sezonně očištěných dat během prvních pěti měsíců roku 2014).

Sečteno a podtrženo: ČNB devalvací nic nezachránila, ničemu neprospěla, nic nevyřešila. Kdyby neintervenovala, lidé by byli o něco bohatší a o něco méně vystresovaní.

A ještě něco. Zkoumáme-li historické prognózy centrálních bank, české i švédské, zjistíme pozoruhodnou věc: předpovědi nefungují. Zejména prognózy hrubého domácího produktu nic neprognózují. Centrální banky hlavně nejsou schopny předpovídat recese. Švédská Riksbank sice předpověděla recesi na rok 2009 (koncem roku 2008, kdy po pádu Lehman Brothers bylo zřejmé, že příští rok nebude snadný), ale spletla se v řádové čárce. Pokles o pět procent byl přesně desetkrát horší, než Riksbank předpovídala. Stále to však byla lepší předpověď, než kterou ČNB vydala v listopadu 2008 na rok 2009: ta se netrefila ani do správného znaménka.

Obecně platí, že centrální banky provádějí měnovou politiku podle modelů, které nefungují. To není hezké zjištění.

LN, 6.10.2014

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners