Aby si člověk zbystřil mozek, musí občas zavítat k ideologickým protinožcům.

Proto v těchto dnech čtu proarafatovsky laděný životopis Jásira Arafata sepsaný Amnonem Kapelioukem (a s přibývajícími stránkami jsem víc a víc přesvědčen, že s tím člověkem si neměl Západ a pak Izrael nikdy nic začínat).

Proto den co den mířím na internetové vydání Literárních novin. Za redaktorkou zahraničních stránek Terezou Spencerovou. Při čtení jejích textů mi sice občas stoupne krevní tlak (ten naštěstí tak jako tak reguluji produktem fy Zentiva a zatím relativně úspěšně), na druhou stranu je to ten správný adrenalin.

Nelze ovšem říci, že by její texty na blízkovýchodní tématy nebyly inspirativní.

V článku Víkend realpolitiky na Blízkém východě (21. 3. 2011) dala Tereza na konci jednoho odstavce do závorek tuto větu: „A nenápadná, ale asi důležitá zprávička: Egypt zvedne Izraeli ceny za dodávky zemního plynu.“

V kontextu autorčina pohledu na Blízký východ působí tato informace asi takto: Začínáme být svědky pozitivních výsledků egyptské revoluce. Káhira vůči Izraeli konečně přitvrdí.

Část citované věty obsahuje živý odkaz. Po kliknutí se dostaneme na nezávislý egyptský web Bikya Masr, kde se v článku Price of Egyptian Gas to Israel will be reviewed (Cena egyptského plynu pro Izrael bude přehodnocena) píše něco trochu jiného.

Abdullah Ghorab, Ministr, který má v káhirské vojenské vládě příslušný resort na starosti, minulý týden řekl, že přehodnocena bude cena (zemního) plynu dodávaného Izraeli a ostatním zemím, které jej odebírají. (Egyptský zemní plyn je dopravován také do Jordánska, Sýrie a Libanonu.) Nejde tedy o vytvoření jakéhosi nového egyptsko-izraelského napětí (jak by si možná ti, kdo uvítali Mubarakův pád, přáli), ale o záležitost čistě ekonomickou. Ministr jedním dechem dodal, že ceny exportovaného plynu jsou periodicky vyhodnocovány kvůli stanovení nejlepší vývozní sazby, a současně přiznal, že dodávky do Izraele (obnovené po šestitýdenním přerušení) stále provázejí technické problémy.

Web Bikya Masr připomíná, že opoziční síly v Egyptě opakovaně vyjadřovaly svůj nesouhlas s tím, že země prodává Izraeli plyn za nižší ceny, než jaké jsou obvyklé na zahraničních trzích. (Opravdu? Viz graf pod článkem.) V této souvislosti píše o vyšetřování bývalého ministra vnitra Sameha Fahmyho obviněného kvůli nižším cenám prodávaného plynu z plýtvání veřejnými prostředky. Dodává, že v roce 2005 podepsal Egypt s Izraelem patnáctiletý kontrakt, podle něhož bude židovská republika odebírat ročně 1,7 mld kubických metrů zemního plynu.

Ovšem ani zde jsme se nedozvěděli nic o tom, jak to s cenami exportovaného egyptského plynu vlastně je. Konkrétní čísla nicméně existují. Vydat za nimi se ale musíme do Izraele. O den dříve, než Bikya Masr zveřejnil výše zmíněný článek (18. 3.), publikoval server INN.com příspěvek Egypt Resumes Gas Deliveries to Israel, Jordan (Egypt obnovil dodávky plynu do Izraele, Jordánska). Zde se dočteme, že cena této energetické komodity může brzy vzrůst na dvojnásobek.

Zatím se ale hovoří o zemním plynu importovaném Jordánskem. To bylo v polovině března Egypťany informováno, že cena se zvýší skokově: z nynějších tří na hodnotu mezi šesti a sedmi US dolary za milion BTU (britských teplotních jednotek).

BTU – kolik to je?

Zde malá exkurze do hodin fyziky. Svět není unifikovaný a ne všude se pracuje s jednotkami soustavy SI. Kdybychom řekli, že Jordánci platí za tolik a tolik tisíců metrů kubických plynu tolik a tolik dolarů, měli bychom vcelku jasnou představu. Ale milion BTU? Kolik to je?

Platí: jedna BTU se přibližně rovná 1055 joulům (1,055 kJ). Tedy milion BTU je 1,055 GJ (gigajoulů), přičemž jeden gigajoul odpovídá 26,8 metrů krychlových zemního plynu (o stanovené teplotě a tlaku). Přepočtem dojdeme k výsledku, že jeden milion BTU se rovná zaokrouhleně 28,3 krychlových metrů zemního plynu.

Jordánci tedy dosud kupovali jeden krychlový metr zemního plynu za necelých jednáct centů. A Izraelci? Server INN.com uvádí, že izraelské společnosti ho dostávaly dráž: milion BTU je vyšlo na čtyři až pět dolarů (jeden metr krychlový je tedy přišel na 14 až téměř 18 centů).

Ve světle těchto čísel se stíhání bývalého ministra Fahmyho jeví jako přinejmenším podivné, ne-li politicky účelové. Na podporu tohoto tvrzení můžeme přidat ještě jeden údaj serveru INN.com.

Jde o vlastnickou strukturu egyptské společnosti East Mediterranean Gas, které patří plynovod na trase El Ariš – Ašdod. Je to společný podnik několika subjektů; kromě Egypťanů je do něj zapojena jedna izraelská a jedna thajská firma (obě mají po 25 procentech). Nejmenší podíl má státní Egyptian General Petroleum Corporation (10%). Za daného stavu věcí je stíhání exministra Fahmyho kvůli údajnému plýtvání veřejnými prostředky nejen podivné, ale i absurdní.

Izraelský ekonomický portál Globes v souvislosti s tím, že Jordánci budou za plyn platit víc, věcně konstatoval, že zdražení má odrážet tržní cenu. S něčím takovým musíme jistě počítat i ve vztahu k izraelskému odběrateli. Dle lidového úsloví: také zde jde o peníze až v první řadě. Není nutné v tom hledat div ne politickou senzaci (a mnout si přitom samou jízlivostí ruce, jak ti chytří Arabové nad Židy zase jednou vyzráli).

Vida, jakou pravdu odhalíme, když se vydáme po stopách jedné, do závorky umístěné nenápadné věty v internetové verzi Literárních novin.

... pro orientaci: graf vývoje cen zemního plynu na komoditní burze NYMEX (v dolarech za milion BTU)

Stejskal.estranky.cz