1) Zadlužení obyvatelstva je rekordní. Kdekdo si vzal hypotéku, v horším případě spotřební úvěr na kdejakou hloupost, včetně takových absurdit jako úvěr na dovolenou. Stále vyšší procento lidí přestává tyto úvěry splácet, protože už na to nemají.

2) I stále více firem má podobné problémy. Velmi ilustrativním případem je slovenská Sky Europe, jejíž „obchodní model“ byl od začátku postaven na úvěrech. Protože firma měla na začátku mizivý vlastní kapitál, topí se v dluzích, neplatí a dokonce se prý neštítí okrádat ani některé své zákazníky, což je jinak pro každý normální podnik sebevražda.

Vidíme naprosto zřetelně, že vyjídání zásob (vždyť co jiného je neustálá spotřeba na dluh) nás přivedlo až ke krizi. Jen navždy nepoučitelní Keynesiánci stále blábolí cosi o „podpoře ekonomiky posílením spotřeby“ (nebo taky „poptávky“). Přeložíme-li tento nesmysl do češtiny, radí nám „jestliže jste si dosud žili nad poměry, musíte to vyřešit tak, že si budete žít ještě více nad poměry; jestliže jste se zadlužili, zadlužte se ještě víc, i když už teď nemáte z čeho splácet“.

Celkem logicky se nabízí vysvětlení, politik by řekl „recept na krizi“: přestaňte utrácet, splaťte nejprve vše, co jste si půjčili, pokud si chcete pořídit něco nákladného, začněte spořit místo půjčování. Je to prosté a logické. Po nějakém čase se dluhy splatí, v bankách se naakumulují prostředky potřebné na další investice. V mezidobí samozřejmě zaniknou firmy, jejichž činnost se vezla na vlně bezhlavé spotřeby. Ale to nevadí, protože jejich fungování je právě jednou z vedlejších příčin krize (tou hlavní je „nadprodukce“ úvěrů). Šanci dostanou jiní, kteří poskytují potřebnější produkty nebo služby. Propuštění zaměstnanci si něco najdou – činnosti, na které dříve „nebyly peníze“ (protože ty se utrácely za hlouposti). Práce je vždycky víc, než kolik se jí stihne udělat. To ví každý seriozní zahrádkář.

Kdybych chtěl sám sebe motivovat k většímu spoření, asi bych si nabídl vyšší úrokové sazby na spořicích účtech. Je zajímavé, že na totéž už před několika lety samy od sebe přišly naše banky. Každý z laskavých čtenářů si jistě vzpomene alespoň na jednu z mnoha, která v posledních 24 měsících inzerovala výhodné spořicí účty.

Situace je tedy v zásadě jasná: je logicky zřejmé jak se vyhrabat z krize, banky tento logický závěr nepřehlédly a v rámci svobodného konkurenčního boje se podle něj zařídily. Mimo jiné tento trend přirozeného, tržního růstu úrokových sazeb odpovídá jinému přirozenému trendu, totiž zvyšování úrokových sazeb úvěrů. To je zcela přirozeně důsledkem vyšších ztrát z nesplácení starých úvěrů i snahou banky odradit nejslabší (a tedy nejrizikovější) klienty od úvěrů nových.

A v tom jsem se ve čtvrtek odpoledne dozvěděl, že Česká národní banka již poněkolikáté snížila úrokové sazby. Vždy v minulosti po takovém kroku poklesly úrokové sazby, které banky nabízejí za vklady na spořicích účtech. ČNB se tedy snaží krizi prodloužit, aby nám „vydržela“ co nejdéle?

Ve čtvrtek bylo už od rána hrozné horko. Mám pocit, že z toho horka se tu někdo musel zbláznit. Jsem to já? Asi to musím být já, protože v ČNB prý mají klimatizaci.

P.S. Vžijte se do následující situace: od všech svých sousedů jste si povypůjčovali mouku, rýži, olej, kečup, čokoládu i pytlíky do vysavače. Dělali jste to dlouho, sousedům už dochází trpělivost a hlásí se o své pohledávky. Je tu krize. Vy si nemůžete vypůjčit další jídlo, zásoby vašich sousedů se ztenčily o potraviny, které vám lehkovážně poskytli. Ve špajzu jste si usyslili poslední kilo rýže, několik konzerv rybiček, láhev kečupu a dva kompoty. Do vaší ulice přichází rovnou z letiště „renomovaný zahraniční odborník“, „profesor ekonomie“ J.Š. a volá: „Občané! Bojujte proti krizi! Zvyšte svou spotřebu!“ Kontrolní otázka pro bystré studenty: jak se ve špajzech projeví uplatnění rady profesora J.Š.?

a) špajzy se naplní a krize bude šmahem překonána

b) špajzy se vyprázdní a než se opět zaplní, bude to trvat ještě mnohem déle než kdybyste si všichni utáhli opasky