Ministr průmyslu Karel Havlíček (za ANO) podepsal memorandum o lithiu. Stejná zpráva se opakuje po čtyřech letech, nutno jen přiznat, že v detailech se ta současná od minulé přece jen liší. Před čtyřmi lety podepisoval ministr Jiří Havlíček (ČSSD) dohodu s australským těžařem European Metals, že se lithium začne v Krušných horách těžit roku 2021 a že se vytěžená hornina po úpravách přednostně odešle do továrny na českém území. Tam se z ní vyrobí baterie do elektromobilů.

Zmíněné memorandum se stalo rozhodujícím motivem volební kampaně, když ho strany ANO, SPD a KSČM označily za loupež za bílého dne, při které se české národní bohatství dostává do cizích rukou.

Tentokrát podepsal Karel Havlíček, vicepremiér a ministr za hnutí ANO, memorandum s polostátní firmou ČEZ, že postaví továrnu na baterie. Termínem dokončení má být rok 2025, kdy se podle nových plánů začne lithium pod Krušnými horami těžit. Také těžařem bude společnost ČEZ, která drží 51 procent akcií ve společném podniku s držitelem dobývacích práv. Tím je stále australská firma European Metals.

K aktuálnímu memorandu se váže příslušný marketing. Továrna se nazvala gigafactory podle projektů společnosti Tesla a připomíná se, že bude využívat největší ložisko lithia v Evropě. V nastupujícím trendu elektromobilů to na první pohled vypadá pěkně. Vytěžíme národní bohatství a státní firma ČEZ ohlídá, aby zisk neutekl za hranice.

Na druhý pohled člověka přirozeně napadne, proč se v souvislosti s lithiem pořád podepisují memoranda. Logická odpověď zní, že je za tím politika.

Příslušný ministr Havlíček měl za úkol začít se zpracováním lithia, plán nesplnil, a tak aspoň sepsal dokument, že to bude co nejdříve. Teď jenom věřit, že za další čtyři roky nepřijde nový ministr a nepředloží veřejnosti třetí memorandum o dokončení v roce 2029.

Samotný plán využít krušnohorské lithium na baterie ostatně vyžaduje zpřesnění. V Cínovci je k dispozici opravdu jedno z největších evropských nalezišť, i když podle jiných údajů je největší v srbském Jadaru, případně německém Oberrheingrabenu.

Dosud jenom nebyla zodpovězena otázka, nakolik se těžba pod Krušnými horami vyplatí. Obsah kysličníku lithného v hornině dosahuje půl procenta, přitom v Jadaru je čtyřikrát větší a v rakouském Wolfsbergu třikrát.

Zřejmě největší nejistotu přináší otázka, jak může fungovat složitý výrobní proces řízený státní firmou. To nemá v Evropě obdoby. Je pravda, že technologii pro těžbu dodá menšinový australský akcionář a že do gigafactory bude investovat zahraniční partner, Volkswagen nebo LG.

Ve srovnání s jinými evropskými projekty však v řetězci někdo přebývá a projekt komplikuje. Ale třeba to u nás půjde i s účastí státu.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy