Není pravdou, že se bude Severočechům ničit zdraví zastaralou technologií, která bude použita v Prunéřově. Především se zveličují emise oxidu uhličitého. Televize ukazuje divákům tmavý kouř vycházející z komínů. Není to pravda. Oxid uhličitý je samozřejmě plyn bez barvy a zápachu, který lidé vydechují a jeho koncentrace v ovzduší podporuje biochemické reakce nezbytné pro růst rostlin. Na lidi nemá žádný hygienicky negativní vliv. To se nikdo záměrně nedozví! Globálně se snad podílí na změně klimatu, i když i o tom vědci stále diskutují. Rozhodně však nijak neohrožuje zdraví lidí v severních Čechách. Ty ohrožují především emise síry a dusíku, o kterých se nemluví. Právě kvůli těmto opravdovým škodlivinám je nutno Prunéřov rekonstruovat. Při odsíření na začátku 90. let byly tyto škodlivé emise sice o 90% sníženy, ale stále je zde prostor pro další zlepšení.

V elektrárně Tušimice probíhá od roku 2007 rekonstrukce, stejná technologie má být použita i v Prunéřově. V červnu 2008 podal ČEZ žádost o posouzení vlivu rekonstrukce na životní prostředí. Podle složitého zákona byla zpracována povinná dokumentace, doložen další posudek a proběhlo veřejné projednávání. Trvalo to „pouze“ dva roky. Po splnění povinností musí ministerstvo životního prostředí do 30 dnů vydat příslušné stanovisko. Lhůta uplynula již začátkem ledna. Přes mnohé urgence se tak nestalo, ministr stanovisko odkládal a posléze si vyžádal převážně ekonomický posudek od norské společnosti DNV jdoucí zcela nad rámec předmětného zákona. Pouze připomínám, že zákon o posuzování vlivů se nezabývá ekonomickými aspekty a norské hodnocení musí být proto považováno pouze jako doplňující stanovisko. Ministru Dusíkovi to bylo zřejmé, jenže se dostal pod tlak svých spolustraníků, neměl odvahu dále vše zdržovat a raději rezignoval. Premiér Fischer požadoval pouze naplnění dikce.

Greenpeace vedle zlézání komína spolu s Ekologickým právním servisem přišli s požadavkem vypracovat další varianty stavby. ČEZ musel odmítnout stavbu nového nadkritického bloku s nejlepší dostupnou technologií vzhledem k místním podmínkám a snížené dostupnosti uhlí po dobu ekonomické návratnosti. Postup investora umožňují i pravidla Evropské unie. Ekologisté v podstatě bazírují na ideologicky nerealizovatelném požadavku maximální účinnosti elektrárny přes 40 procent.

Rovněž různá prohlášení aktivistů k norské zprávě jsou zavádějící a jsou použita pouze jim vyhovující sdělení. Například norská zpráva srovnává nadkritické bloky a jednoznačně konstatuje, že ekonomická návratnost podle požadované nejlepší dostupné technologie by musela přesáhnout 30 až 35 let.. Prunéřov však bude vzhledem k zásobám uhlí provozován pouze 25 let.

Nedořešená kauza Prunéřova ukazuje, že je možné, aby ministerstvo i v řadě dalších jiných případů odmítalo z ryze ideologických motivů postupovat podle zákona. Po nových volbách navrhuji uvažovat o sloučení resortu zemědělství s výrazně zeštíhleným resortem životního prostředí. Pro informaci čtenářů: dnes má MŽP 49 odborů a násobný počet nesrozumitelných oddělení.

Právo, 25.3.2010