Vyžírkové by bez dotací neměli co vyžírat. Z ne tak dávné doby zde máme klasicky vyžrané liberecké mistrovství světa v klasickém lyžování. Z doby ještě dřívější, ale doteď se táhnoucí, máme vypasenou Sportku s bohorovnou zadluženou Arénou, která tím pádem jaksi nemá penízky na podporu sportovních svazů. Jejichž zástupci se svého času nechali ukecat k té od počátku podivné investici. (Zde zpětně patří díky premiéru Špidlovi, že se ukecat nenechal a ze státních penízků nedal Sazce a jejím dodavatelům nažrat. Praha investovala asi miliardu do rozvoje okolí, no, snad se to někdy vrátí.)

Úplně nejčerstvější žranice se odhaluje z drobků pod stolem rozežraného fotbalového svazu. Nové vedení ČMFS si nechalo udělat audit, aby se ozřejmilo, co bylo lze zatím pouze tušit. Dřívější vedení si rozdávalo nehorázné odměny, aniž bylo jasné za co, rozpočet se nedodržoval, prodal se barák na Starém Městě páté nabídce, která byla o 8 milionů nižší, atd.

"Nehospodárné nakládání s prostředky, nesystémové kroky, absence kontroly," tak auditoři slušně popisují bordel, který ve fotbalovém účetnictví panoval. Jeden příklad za všechny: Ve Stodůlkách se měl stavět Národní fotbalový stadion pro 50.000 lidí. Je to místo na jihozápadním okraji Prahy, 20 minut metrem z centra Prahy a přitom s dobrou obslužností pro Středočeský kraj. Začíná či končí tu dálnice na Plzeň, okolo vede část pražského vnějšího okruhu, po němž to je na ruzyňské letiště 10 minut autem. Do projektu bylo investováno něco přes tři miliony korun, když se roku 2005 místopředsedou ČMFS stal prezident fotbalové Sparty Vlastimil Košťál. Ten se hned chopil vedení tohoto lukrativního projektu. Co nejdříve udělal, že si kopl "malou domů": Stadion se měl přesunout na (nešťastnou) Letnou, kousek od Sparty, aby měli Košťálovi hoši kde hrát velké zápasy, nejspíš. Bez ohledu na plány-neplány využití Letné, bez ohledu na to, že doprava kolabovala i při ligových zápasech. Načež se zde utratilo dalších téměř devět milionů. Celkem asi dvanáct melounů - a nic za to! Na Letné stát stadion nebude, ve Stodůlkách taky ne, tam se nyní už staví další město. "Výdaje probíhaly evidentně nekoordinovaně, neplánovitě a bez řádné kontroly."

No ale něco přece z toho káplo: 2 miliony 896 tisíc Kč dostal dnes už bývalý předseda svazu Jan Obst (neúspěšný kandidát ČSSD do Senátu na rok 2002) za dobré rady panu Košťálovi. Ony by se ty ani ne tři miliony ztratily v plánované stavbě, která by stála asi miliardu. Tu miliardu, kterou už v roce 2006 Jiří Paroubek slíbil Košťálovi a Obstovi dodat z veřejných rozpočtů.

Tentýž Jiří Paroubek nyní chce zatížit velké firmy další daní, sportovní. Budoucí vítěz parlamentních voleb a předseda nejoblíbenější politické strany hraje opět na strunu závisti u svých Čechů, kterým tak dobře rozumí. "Přestože by mohly odvést na veřejně prospěšné účely, tedy odečíst z daňového základu až pět procent, což je zhruba osm miliard korun, tak odvedly na tyto účely 550 milionů," vyčítá Paroubek lakotu hlavně "zahraničních firem", "bank" a "energetických firem". To jsou oni, velkokapitalisté, kteří utiskují náš dělný lid a lakotí své nezasloužené zisky, zní v podtónu těchto gottwaldovských řečí.

"Mohly by si odečíst z daňového základu až pět procent." To není nějaká exkluzivní výhoda. Ony ty firmy peníze totiž dávají ze svého zisku, tedy na tom nic nevydělají. Při 15% dani zaplatí z miliardy zisku 150 milionů na daních. Kdyby tu miliardu věnovaly nějakému bohulibému účelu, snížily by se jim daně o těch 150 milionů - ale dalších 850 milionů by musely dát ze svého zisku! (A o to se třeba sníží dividendy majiteli akcií, což je zhusta zase český stát, a tedy i jeho rozpočet.) Tak kde je nějaká finanční výhoda? Přímá není, ale pouze nepřímá. Jde o formu reklamy, a proto také ty firmy velmi zvažují, kam své penízky dají. Mají na to celé útvary. A každá firma si vybere něco jiného. Když už je nával ve sportu, podpoří někdo české filmy, jiný třeba zase zoologickou zahradu.

U těchto peněz si firmy hlídají, zda se jimi neplýtvá, zda jsou užity eticky, a kdyby tomu tak nebylo, svou podporu stáhnou a budou ji směřovat jinam.

V této době, kdy vyžírkové cizopasí na českém sportu, přichází předvolební slib Jiřího Paroubka, budoucího předsedy vlády a zároveň ministra sportu, který lidu navrhuje, že na ony nekalé podnikatelské mamuty (s ročním obratem přes pět miliard) uvalí novou sportovní daň. Tato předvolení vábnička obsahuje několik zásadních zvrhlostí.

Za prvé: Firmy musí svým majitelům nést zisky. V okamžiku, kdy jim stát sebere další procento ze zisku, upustí od svých dosavadních sponzorských aktivit - a pocítí to všichni, od filmařů po vozíčkáře.

Za druhé: Tyto státní peníze nebudou kontrolovat přímo firmy, ale bude je rozhazovat stát zejména na mamutí akce. Při tomto "přerozdělování" se napasou staří známí vyžírkové.

Za třetí: Paroubkova agumentace zneužívá těch nejnižžích pudů člověka, a je ve svém základu tedy doslova marxistická, tak jak ji podle věrouky zakladatele komunismu objasnil Tomáš Garrigue Masaryk: "Marx je především jen a jen straníkem. Nemá všeobecný cit solidarity. Svou revoluční zlobou posiluje nesociální city a rozšiřuje až nenávist." Tak, takový je i Paroubek.

A co je nejhorší - tato šílená idea v budoucím parlamentu může projít. Zejména, když se Jiří Paroubek, který nerozezná rychlobruslení od krasobruslení, stane šéfem českého sportu. A šéfem vlády České republiky. Můžeme se utěšovat, že jen tak kecá, stejně jako ČSSD kecala o patnáctitisícových důchodech. Tedy, socialisté samozřejmě "nekecají", oni "používají marketingový tah"...

Ale marketinkem evidentně není jejich touha oslovit voličské masy českých vyžírků. Kteří nechápou, že pravým vyžírkou je ten, kdo jim slibuje létající pečené husy!

Psáno v Praze dne 8. března 2010
-------------------------------------------------------------
K tomuto článku lze volně diskutovat v hospůdce U hřbitova, která byla pro tyto účely otevřena na Šamanově blogu.