Před čtyřmi lety jsem si na internetové síti okouzleně prohlížel ortofotomapu Prahy. Taková mapa je vlastně letecká fotografie. Takže jsem na ní mohl uvidět třeba postavičky turistů na Karlově mostě. Nebo nafukovací bazén na zahradě domku kamaráda Franty. A zkontrolovat, jestli mám před barákem správně zaparkované auto.

Za čtyři roky se na těchto ptačích pohledech moc nezměnilo. Stále parkuji na sídlišti, turisté chodí přes Karlův most, jenom Franta si svůj bazén vyzdil. Nyní si však neprohlížím letecké foto, ale družicový snímek. Stáhl jsem si ho z věhlasného serveru Google. A neprohlížím si jen Prahu, ale celý svět. Celý svět tu není zobrazen v pražském rozlišení, ve kterém naše matička měst ukazuje ještě ostře vykreslený pohled z výšky asi sedmi set metrů. Většina Zeměkoule je na tom jako můj rodný Liberec, na který shlížím z letové hladiny deseti kilometrů. Zatím. Hnízdo firmy Google poblíž San Franciska je vykresleno jakoby z padesátimetrové výšky. Kdyby někdo seděl u stolků zahradní restaurace, viděli bychom mu do talíře. Jenže googláci nejspíš věděli, že je fotí družice, židličky jsou prázdné. Dnes Campus Google, zítra celá Kalifornie - a za čtyři roky bude podrobně zfocen celý svět. A pak celý zbylý vesmír. (Zatím si z výšky můžete prohlédnout kromě Země i Měsíc sMarsem.)

Žijeme v průzračném světě. Hubbleův orbitální teleskop nám zprostředkovává pohledy do nejhlubšího vesmíru. Spousta podobných dvoumetrových dalekohledů se z oběžné dráhy dívá na opačnou stranu. A vidí všechno. Celý svět se nachází v přímém přenosu. Ulice našich měst jsou sledovány miliony kamerových systémů, stejně jako interiéry bank, obchodních domů a šaten na plovárnách. A šmírováni můžeme být nejen opticky. Naši pozici na glóbu spolehlivě určí aktivovaný mobil nebo platba kreditní kartou. A pak si nás Velké Oko zaměří a uvidí, co právě děláme.

NO A CO?

Jsem čestný občan, platím řádně daně a nevylupuju banky. Ať si mne klidně každý prohlídne. Říkáte, že vy jste taky slušní, ale vadí vám, když někdo čučí do vašeho nejintimějšího soukromí? Ale to není váš problém - to je problém toho pozorovatele. Inu, dříve na svět také shlíželo vševidoucí oko, oko Stvořitele. Dnes si však nemůžeme být jisti, jestli se dívá Bůh či ďábel. Avšak nepleťte se - takto sledováni jsme už dlouho. Nebo můžeme být. Nyní se nám navíc otvírá nová perspektiva. My sami se můžeme stát pozorovateli!

Minulé léto jsme se ženou navštívili horskou osadu Jizerku. Líbilo se nám tam. Krásný pohled od Pešákovny směrem na čedičový suk Bukovce od té doby vídám často - do oblíbených položek svého internetového prohlížeče jsem si zařadil pohled z webové kamery projektu Hydronet, která má stanoviště právě na Pešákovně. Každé tři minuty sejme kamera jeden obrázek, z archivu si pak mohu promítnout zrychlené video. Možná, že na jednom z těch snímků jsem taky zachycen. Zatímco klepu tenhle článek, jasní se v jiném okénku monitoru krásný letní den. Modravé svítání přejde do běloby ranní mlhy. Tu rozežene ranní slunce, vycházející za hřebenem Bukovce. Po obloze letí bachraté mraky ke vzdálenému krkonošskému Kotli.

Stejný horizont, stejnou cestu, stejný zářez říčky Jizerky do horské louky mi nabídne globální fotografie z Googlu. Z neviditelných vrstevnic mapy totiž umí počítač vygenerovat tvar horských svahů. Můžete prolétat horskými údolími nejen v Jizerkách, ale i v Tatrách, Alpách, Himálajích či Grand Canyonem v Coloradu. Otevírá se vám celý svět. Ty oči nad světem jsou totiž i vaše oči.

Nebojte se, že vás uvidí nějaký Velký Bratr. On uvidí jediného človíčka. Zato vy můžete sledovat celé lidstvo. Jedna ku šesti miliardám - to je přece slušné skóre!

Psáno 16. března 2006 pro magazín Pátek LN, kde vyšlo 1. dubna 2006. Přetištěno s laskavým svolením redakce.

P.S.- Jak mi chybělo, že printy nejdou zlinkovat!