Podle programu jedeme hned po snídani do památníku Jad Vašem. Autobus nás veze do kopečka od náměstí Kikar Zion po Derech Yafo (Jaffa Road), neboli Jafské třídě. Míjíme typické místní dvou, nanejvýš třípodlažní domy, které působí velice pohostinně a pohodlně ve své hranatosti a kamennosti. Jenže tyto domky pomalu mizí a jsou nahrazovány vyššími a vyššími domy - jsme na hlavní třídě hlavního města země. S novými baráky mě usmiřuje fakt, že jsou všechny obloženy kamenem. Po experimentech se sklem a kovem se totiž ukázalo, že kámen je ve zdejším podnebí nezastupitelný.A pěkný! Jak uzná každý rozumný člověk. Pro ty nerozumné bylo vydáno asi 614. přikázání ve formě městské vyhlášky, která nařizuje: "V Jeruzalémě zdi kamenem obkládati budeš!" A tak zůstává Jeruzalém stále zlatým městem, protože ten kámen je jeruzalémský zlatý pískovec.

U nového mostu pro "lehkou městskou železnici", vlastně tramvaj, zahýbáme doleva na Herzlův bulvár (Sderot Herzl). Most drží pavučina lan, spuštěná z vysokého bílého nosníku. Pruh mezi jízdními dráhami bulváru je rozkopaný. Dělníky nevidno. Buďto dělají jinde, nebo čekají, až dané místo prozkoumají archeologové.

Šajke nadává: "Je to rozum, kopat v Jeruzalémě? Vždycky se přijde na nějakou archeologickou vzácnost! Kdyby raději postavili metro, bylo by to rychlejší - a nakonec i levnější!"

Projíždíme okolo vysokých a krásných hotelů a ministerstev. Přesněji: posunujeme se v zácpě. Avšak toto není normální zácpa, vidíme, že v našem směru je volno. Na křižovatce tři řidičky přesvědčují mladého policajta ve žluté vestičce, aby je nechal odbočit. Gestikulují, křičí. Policajt se s nimi nehádá, ale nepouští je. Jde o nějaký bezpečnostní incident? Ani ne. V ulicích Jeruzaléma se dnes pořádá maraton, auta musejí počkat, až závodníci proběhnou. Nebo alespoň jejich část. Policajt se domlouvá vysílačkou, pak nás pouští dále. Posunujeme se však tuze pomalu. Šajke rozhoduje: nejdříve se podíváme na horu Herzl, odtamtud teprve pojedeme na Jad Vašem. Tam dorazíme k polednímu, prohlédneme si památník, a pak se naobědváme. Jakožto odškodnění za naše utrpení v hotelu dostaneme zdarma oběd!

Po této pozitivní zprávě už zastavujeme na parkovišti před naším postupovým cílem. Ale - jakápak hora? Jeli jsme jen kousek do kopečka. Celé široké okolí Jeruzaléma sestává z oblých kopečků, na několika z nich leží i Staré město. A jak se Jeruzalém rozrůstá, obsazuje další a další vršky. Na tomhle pahorku se nachází hřbitov. A proč Herzl? Protože je zde Theodor Herzl pochován. A spolu s ním spousta dalších izraelských osobností - prezidenti, premiéři, vůdcové národa a vojáci. Totiž většina izraelských prezidentů, premiérů, vůdců národa, vědců i umělců, byla někdy ve svém životě vojáky, a to dosti významnými. Je tu i vojenský hřbitov padlých izraelských vojáků. Proto je tento "národní hřbitov" hlídán vojáky.

První hlídka sleduje cvrkot hned před vchodem. Ale nejde o nazdobenou čestnou stráž. Jde o okamžitě použitelnou osobu. A jistě už použitou - jak nasvědčují díry na koleně jeho kalhot. Více nežli na kalhoty se zde hledí na jiné věci. Vojcl má připravenou vysílačku, pušku a pozorné oči. Z tohohle hřbitova se nejspíš bronzové náhrobky neztrácejí. I když tenhle hoch tu nehlídá mrtvé - ale hlavně živé! Aby se z nich nestali mrtví.

Procházíme do vzpomínkového areálu. Jdeme zvolna se zdvihající lesní cestou, vycházíme na prostranství obklopené kvetoucími keři. Mám dojem, že jsme v nějaké botanické zahradě. Na konci cesty přicházíme na rozsáhlý vydlážděný prostor, obklopený ze tří stran tribunami. Tady se konávají vojenské přísahy. Na straně čtvrté se nachází malý amfiteátr, krytý žlutou plechovou kopulí, jež chrání návštěvníky před prudkým sluncem. A před kopulí se černá granitový kvádr se zlatým nápisem v hebrejštině: HERZL. Na dvou nízkých mramorových sloupech je psáno v hebrejštině a angličtině:

Herzlův hrob
Pohřben zde v roce 1949 (5709)
Vizionář židovského státu
Benjamin Theodor Herzl
1860-1904

On by Theo nevynalezl sionismus, kdyby se jako novinář nedostal do Francie v době ostudné Dreyfusovy aféry. Tehdy uprostřed zdivočelého a nenávistného davu pochopil: Židé budou mít na světě zastání jedině tehdy, až budou mít vlastní stát. Takže (politický) sionismus by nevznikl, nebýt antisemitismu. Těm zaníceným "kolemjdoucím" a "hledajícím" čtenářům Neviditelného psa, kteří dodnes používají pojem "sionismus" jako nadávku připomínám, že toto národní a politické hnutí hlásalo potřebu existence židovského státu v zemi izraelské. Proč vám existence Izraele stále vadí?

Ještě jsme se šli rozkvetlou botanickou zahradou podívat k dalším hrobům. Na chvíli jsme se zastavili u místa, kde je pochován Jicchak Rabin i se svou ženou Leou. Jicchak, který byl vojákem, generálem, náčelníkem generálního štábu v době Šestidenní války - a teprve poté politikem a premiérem, přivedl svou zemi na pokraj naděje míru s Palestinci. 4. listopadu 1995 byl na mírové manifestaci, jež se konala na tel-avivském náměstí Králů, zavražděn židovským fanatikem. Lea přežila svého muže jen o pět let. Mají pěkný společný hrob - dva kameny, bílý a černý, tvoří segmenty parabolického zrcadla, v jehož ohnisku se nachází místo pro plamen...

Při cestě k východu z hřbitova jsem přemýšlel. Bude současný izraelský premiér Olmert zabit jiným fanatikem za to, že vydal kus izraelské země nepříteli? Tedy Gazu Palestincům, lépe řečeno teroristům z Hamasu? Čímž se z Gazy stala protiizraelská raketová základna? A bylo to správné? Je správné předávat zemi izraelskou arabským vraždícím fanatikům? Nad Olmertem už za to rabíni z Roš Piny vynesli fatvu. Tedy ne "fatvu", ale halachickou kletbu "pulsa denura" - jako předtím na Rabina.

Ale nyní panoval na Herzlově hoře mír. Jeho pocit zesílil i pohled na odpočívající vojsko, které si zde zřejmě učinilo polední přestávku ve své brigádě. Protože letos vzpomíná Izrael 60. výročí svého založení, všude se leští, připravuje, prořezává. Na vojenském hřbitově pracují vojáci. Tedy zde vojačky. Ty nejsou nikdy nasazeny do přímého boje. Ale přesto mají své pušky vždy po ruce.

Příště vám povím něco o míru, který trvá na Jad Vašem.

Přemýšleno a prožito v Izraeli 27. března, psáno v Praze dne 19. dubna 2008

*********************************************************

Mír v Izraeli:

9.4. 2008: Mír v Izraeli pokračuje
15.4. 2008:

Mír kyselých rybiček

Odkazy na články Mír v Izraeli 2006: Mír ve Stodůlkách