... a dopravní zpoždění v hlavách politiků

Před téměř padesáti lety jsme jako studenti na pražské technice modelovali pomocí analogových počítačů typu MEDA odpověď systému na jednotkové zatížení. Konkrétně jak se chová elektrický obvod sestavený z různých kondenzátorů, odporů a cívek poté, co ho zapojíme do elektrické sítě. Tedy jak vypadá přechodový jev mezi dvěma rovnovážnými stavy. Napětí na neregulovaném obvodu mělo tendenci přeběhnout rovnovážný stav, poté se zastavit, spadnout pod něj, zase vzrůst, opět poklesnout, a tak dále - při stále se snižující amplitudě překyvu. Po nějaké době se systém uklidnil a na výstupu z něj panovala bezchybná jednička.

Stačilo zavést jediný regulační prvek, aby místo roztřeseného grafu nastoupila parabola, která od nuly vystoupala přímo k jedničce odspoda bez jediného překmitu a zároveň dosáhla rovnovážného stavu mnohem rychleji. Při dvou regulačních prvcích už nastoupila nádherná křivka „S“ (dnes by naši profesoři tuto křivku označili spíše jako „sigmoidu“), která vznikla rozdílem dvou exponenciál. Takto správně regulovaný přechodový jev probíhal nejrychleji. Pokud byly však regulační prvky nastaveny špatně, systém začal kolem rovnovážné polohy pulzovat se stále větší amplitudou, až vypadly pojistky.

Takto se dají napodobit i jiné systémy, ať už fyzikální, nebo společenské. Určitě by se z nich vyvrbila i křivka počtu lidí nakažených koronavirem. V tomto případě se sice nikdy nepodaří mít víc nakažených lidí, než je celkový počet lidí, ale dal by se namodelovat počet lidí nakažených v průběhu jednoho dne v závislosti na opatření - regulačních orgánů. A tady mám pocit, že vládní regulace působí, bohužel, v tom nejhorším možném smyslu. Tedy že vede k rozkmitání systému.

Při regulaci existuje jedna důležitá veličina, zvaná „dopravní zpoždění“. Tedy jak rychle systém reaguje na provedenou regulaci. Jak dlouho například trvá, než zafungují brzdy auta, případně mozek a nervové dráhy řidiče. Nebo než po pohybu kormidla změní směr plavby loď. U nákazy covidem-19 je to týden až čtrnáct dní. Už na konci prázdnin se ukázalo, že koronavirový vůz nabírá zrychlení, vláda však včas na brzdu nešlápla. Načež musela přijít s razantnější odezvou, než by byla jinak zapotřebí. Tehdy „premiér na sebe vzal odpovědnost“ tím - že vyměnil ministra zdravotnictví. Pak padl druhý ministr zdravotnictví, dříve než mohl zavést vlastní regulaci. Třetí ministr vymyslel nám už dobře známého PSA. Jenže z toho se už zanedlouho po vrhu stává jakýsi KOČKOPES.

Předminulou sobotu jsem tu vládu před očekávaným nedělním rozvolňovacím zasedáním nabádal:

„Já bych hlasoval pro zachování stupně nambr fór. Alespoň pro příští týden. Do 4. stupně bych avšak přesunul nedělní prodej a otevření malých krámů - za zabezpečení plnění hygienických příkazů. A různé servisy - včetně cyklistických. Hospody a bary, zatím promiňte.“ A k tomu jsem varoval: „Index vzteklosti PSA se sice snižuje, ale je možné, že se zastaví na dejme tomu „přijatelné“ tisícovce nových nakažených denně - načež se rozjede další, třetí, vlna, která bude uprostřed ledna vrcholit na desetitisících nakažených.“ Taky jsem varoval: „Těžko zabrániti lidu venkovnímu, aby se v adventním nákupním běsnění nevrhl do bohaté náruče příležitostí, kterou otevírá svým dětem Matička stověžatá. POKUD bude vyhlášen stupeň číslo tři. Těžko tomu zabránit jinak, než že se bude držet takový PSÍ stupeň, jaký panuje v nejhůře zasaženém kraji.“ (Což je až pětka v zatím jediném ústeckém kraji.)

Ne, přišlo středeční rozvolnění, zatímco se počet nakažených pod tu tisícovku nedostal ani náhodou. Protože s dopravním zpožděním dorazily nejspíše následky (po)otevření škol. Poté začaly nákazy koronavirem „pomaleji zpomalovat“, až se zastavily na týdenním průměru kolem 4000 denně. Nu a teď se začaly „mírně zrychlovat“. Přičemž se vláda v pondělí shodla na vyhlášení stupně tři minus. (Zatímco rozumnější by bylo dle - nejen mého – výše uvedeného návrhu vyhlásit stupeň čtyři plus.)

Nejde přitom jen o následky „občanské neposlušnosti“, jak stále více neblahý pan ministr Blatný prohlašuje společně s dalšími papaláši. V Praze je za působení PSA evidováno pouze 60 případů neposlušnosti - nejen u vyčůraných hospodských, kteří tyli na disciplinovanosti převážné většiny slušných kolegů. Ona „neposlušnost“ je také způsobena neustálými změnam ve změnách a nejdivočejšími KOROnavirovými KURIozitami. O debilním opatření pražského Dopravního podniku, který zavírá metro a provoz denních linek zároveň se závěrečnou hospodskou hodinou jsem psal právě před čtrnácti dny. A „dopravní zpoždění“ přeplněných tramvají, autobusů a metrovozů právě dorazilo. (A místo, aby se prodloužil provoz metra a denních linek, zkrátila se zavírací hodina hospod...)

Podobně se tomu stalo v září, kdy cestující měli stát na zastávkách dva metry od sebe, aby se pak v autobuse mačkali v ranní špičce tělo na tělo.

Další politickou hloupostí bylo omezit dobu otevření úřadů na dvakrát pět hodin týdně. Tady musím pochválit rodnou radnici Prahy 13, která využila zmínky ve vládním usnesení č. 994 a vynašla si, že „omezení rozsahu úředních hodin by nepřiměřeně omezilo práva veřejnosti“, a tak máme v Laskonce na Slunečním náměstí v pondělí a středu pro obecenstvo otevříno v rozsahu 8 - 18 hodin. Tedy dvakrát déle než ve všech ostatních radnicích.

Největší dopravní zpoždění vidím v hlavách politiků. A to trvale. Technici, projektanti, architekti, ti musí plánovat stavby a konstrukce dopředu tak, aby vydržely různá zatížení. Zdá se, že politici plánovat neumějí a reagují až dlouho po tom, co vznikne problém. Teď zase vláda půjde do Sněmovny s další žádostí o prodloužení nouzového stavu, načež bude marně utracen další den. Zatímco by měli poslanci umazávat dlouholeté resty, které mají devastující účinky na tisícovky lidských osudů (míním třeba dva roky čekající zákon řešící dluhy dětí), budou místo toho opět natřásat své opoziční i poziční kohoutí ocasy.

Ne, zdá se, že politici, alespoň ti naši, nejenže reagují se zpožděním, oni ani nedokážou předem zajistit testy, které sami nařizují. Bohužel se zdá, že tento trend pokračuje i v ne-plánování nastávající fáze už pomalu možného očkování. Různí odborníci už začínají být pomalu nervózní. Co na tom, že máme nakoupíno vakcín pro sedm milionů obyvatel, když zatím není určeno, kde a kdy a kdo bude očkovat!

Když se reálný systém vinou špatné regulace rozkmitá nad mez pevnosti, tak spadne most anebo se rozpadne zdravotnický systém a zbytečně zemřou další tisíce lidí. Jistě, zdravotnický systém prokázal svou „robustnost“, zejména díky obětavosti zdravotníků v první linii. Jenže trvalé přetížení vede i k jinému než dynamickému zatížení, a dlouhodobě namáhaný člověk se prostě zhroutí. Budeme z toho venku, alespoň z nejhoršího, až začne ono vzývané očkování. Na které bychom měli dorazit i na ochranu těch spoluobčanů, kteří se z jiných zdravotních důvodů očkovat nemohou nechat.

Prosím, když jsou blbí politici, zachovejte si zdravý rozum každý z vás osobně.

Psáno v Praze v úterý 8. prosince 2020

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.