Sobota 13. července 2024, svátek má Markéta
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

ŠAMANOVO DOUPĚ: Javoříčský pomník ruským vraždám

diskuse (98)
Jeden z největších hromadných masakrů na území tehdejšího dochcípávajícího Protektorátu rozpoutali příslušníci jednotky SS zvláštního určení pod velením pětatřicetiletého poručíka Egona Lüdemanna.

V neděli 28. dubna si několik set lidí připomnělo 79 let starý nacistický masakr v Javoříčku, které Němci vypálili 5. května 1945, jen několik dní před koncem II. světové války v Evropě. Jeden z největších hromadných masakrů na území tehdejšího dochcípávajícího Protektorátu rozpoutali příslušníci jednotky SS zvláštního určení pod velením pětatřicetiletého poručíka Egona Lüdemanna. Přijeli sem dnes neprůjezdnou silničkou od asi 5 km vzdáleného hradu Bouzov, kde měli své hnízdo. Několik set metrů před vesnicí silnice překračuje mostkem potůček Špraněk, který tu vtéká do potoka Javoříčka. Na tomto anonymním místě bylo zastřeleno prvních pět javoříčských mužů. Možná tu byli na poli, nebo pracovali v lese. Ale to byl jen začátek.

Z knihy Oldřicha Sládka „Ve znamení smrtihlava“ (Praha, Naše vojsko, 1991, str. 329) opisuji zprávu Sboru národní bezpečnosti ze stanice v Bouzově, datovanou 8. července 1945:

„V Javoříčku byli všichni muži od 15 let až na ty, kterým se podařilo odplazit se buď potokem, nebo zavrtati se do hnoje, pod dřevěný chlívek apod., zastřeleni. Někteří museli lehnouti na zem a na zemi byli zezadu stříleni. Jiní byli stříleni stoje u zdi. Mnozí byli utlučeni v hořících domech, kde byly pak jejich mrtvoly nalezeny. Ti, kteří se chtěli spasiti útěkem, byli hlídkujícími hordami zastřeleni mimo osady nebo vráceni do vesnice a tam brutálním způsobem ubiti.

Místo prvních esesáckých vražd

Ženy a děti musely opustiti osadu a dobytek vyhnati ze stájí. Několik kusů hovězího dobytka bylo zastřeleno v Javoříčku, jiné kusy byly hordami odvedeny neznámo kam. Některé kusy též uhořely.

Celkem bylo zastřeleno 38 mužů, nejmladší 15, nejstarší 76. Byli zastřeleni i muži, kteří jen náhodou v Javoříčku dleli návštěvou nebo za jinou prací. Několik jich bylo zastřeleno v lese 3 km od Javoříčka. Některé z žen byly též týrány a vyhnány i s dětmi.“

Vesnice leží na březích potoka Javoříčka. (Není to „jako říčka“, v době sucha je jeho koryto téměř prázdné). V roce 1937 bylo kolem něj rozptýleno 33 domů, ve kterých žilo 174 obyvatel. Na konci obce, trochu stranou u lesa, stála myslivna. Tyto moravské Lidice byly vypáleny, stát zůstala pouze budova malotřídní školy, jeden dům, jedna stodola a jedna kaplička. Jo - a jedna boží muka.

Smutným faktem je, že obec, jež je poprvé zmíněna v roce 1348, se po šesti stech letech své dosvědčené existence z neštěstí nikdy zcela nevzpamatovala. Po jejím vypálení zde zůstalo jen 12 obyvatel. V roce 2015 měla vesnice 17 vesměs nových domů, ve kterých žilo asi padesát lidí. Avšak z autonavigací je vymazána, neboť je dnes součástí obce Luká.

Z vypálených domů zbyly jen „hrobodomy“. Ohraničují je nově vystavěné nizounké zídky na místech základů, které zde byly postaveny v rámci projektu „Oživené Javoříčko“. A u nich stojí panely, na kterých jsou uvedeny informace o masakru i emotivní vyprávění jednoho přeživšího.

„Hrobodům“

Všechny oběti tohoto válečného zločinu mají na pietním místě uprostřed kamenného zábradlíčka položenou rozměrnou pamětní desku. Jejich jména jsou zapsána krvavě hnědým písmem v šedém kameni pod věnováním „Ve jménu Vás, jež katané z map světa chtěli smésti, pochodeň míru zaplane k přísaze zaťatých pěstí“.

Nad pamětní deskou se klene černý kamenný kříž s trnovou korunou a nápisem „Společný hrob 38 mužů zastřelených dne 5.5. 1945 německou jednotkou SS“. Pietní místo bylo nově upraveno v roce 2010. A kolem něj se každoročně scházejí pamětníci, jejich příbuzní a davy lidí, kteří nechtějí zapomenout na tyto oběti tak dávné, ale stále živé bestiality, od které nejsme ani tak moc vzdáleni.

Popisovaný památník se odráží od rozlehlého pole omšelých kamenných čtverců, mezi nimiž vyrážejí trsy pampelišek. Nad touto plochou, jen patnáct metrů za křížem, ční k nebi původní olbřímí památník: Ohavné socrealistické sousoší, jaké se vyrábělo po roce 1948 snad na běžícím pásu. Toto konkrétní zde spočinulo v roce 1955.

Pohled zepředu

V čele sousoší kráčí odhodlaný svazák s kladivem, jímž mává v pravici. Po jeho boku pak pochoduje lepá svazačka s volně loženým srpem, svírající pod levou pazuchou snop obilí. Na pravé straně tohoto zkamenělého alegorického vozu se malý hošík chlubí svým pionýrským šátkem upracované zemědělské dělnici v šátku. Pod tím se skví zlatým nápisem vyvedena Fučíkova maxima: „Lidé měl jsem vás rád, bděte“. Na levé straně je ona ohavnost nejohavnější: Zde mladá roba zdobí lipovou ratolestí žerď praporce, již drží sovětský voják - osvoboditel, nositel řádu Hrdiny SSSR. A pod tím se jeví to známé kolaborantské Gottwaldovo heslo:

„Se Sovětským svazem na věčné časy“

V Lidicích je pod křížem s trnovou korunou umístěna taky nějaká deska s nápisem, ale tam naopak rudoarmějci, kteří na to místo na konci války přijeli, vzdávají hold obětem! Co má tenhle pomník hnusného komunismu společného s javoříčskými oběťmi? Nu, nakonec jsem pochopil, že má!

V září 2015 jsem zde byl se svou „neregistrovanou partnerkou“ Janinkou. K autu na parkoviště jsme se z prohlídky Javoříčských jeskyní vraceli pěšinou kolem potůčku Špraněk. (Tuto okliku přes Zkamenělý zámek doporučuji každému návštěvníkovi těchto nádherných jeskyní.) U potoka Javoříčky zde na bývalém kraji bývalé vesnice stojí jeden z informačních panelů, jenž tu byl instalován v rámci zmiňovaného projektu „Oživené Javoříčko“. Díky informacím na tomto panelu jsem si dohledal informace další:

Stávala zde myslivna, kde od roku 1944 bydlela rodina lesního správce Othmara Victora. Victor byl povolán ke správě místních lesů už v roce 1942. Nejdříve bydlel s rodinou na hradě Bouzov, který byl Řádu německých rytířů po okupaci zabrán Německou říší. Za protektorátu pečovala o hrad – a přilehlé lesy – „Společnost pro podporu a péči o německé kulturní památky“. Byla tu umístěna již zmiňovaná správa lesů, hradu a hospodářství. Vojenská posádka zde nebytovala, což vyhovovalo zejména partyzánům z oddílu Jermak a všech jeho dalších klonů.

Othmar Victor se narodil v Rakousku, ale členem NSDAP se stal už v roce 1932; do zbraní SS vstoupil v roce 1937 v Německu. Původně Rakušan, pak nácek a esesák – jenže po válce získal potvrzení o protifašistické činnosti! Místní lidi, podporující dobrovolně i nedobrovolně partyzány neudával, třebaže jakožto lesník musel mít povědomí o pohybech lidské vysoké v terénu. Snad proto byl v nemilosti u velitele Bouzova Büchse, snad proto byl vzdálen od rodiny, když ho v únoru 1945 odveleli do Ohrdufu v Durynsku. Existuje i nelichotivější teorie Victorova odchodu. Nicméně je prokázáno, že jeho žena, taky Rakušanka, Vídeňačka Hilda Victorová, nabídla partyzánům pomoc. A ti ji skutečně využili. Myslivnu několikrát krátce navštívili, bylo to dobré místo pro setkávání velitelů různých partyzánských skupin. Zde, v německé zasloužilé rodině, je skutečně nikdo nehledal. Za svou pomoc partyzánům Hilda zaplatila. Ale nezastřelili ji Němci v květnu, ale ruští partyzáni už 8. dubna 1945. Vlastě až po půlnoci toho dne, a vlastně jeden konkrétní partyzán.

Osmého večer do myslivny přišli nejdříve dva čeští partyzáni. V domě byla Hilda, její dvě děti a česká služebná, která ale navečer odešla. Kolem deváté přišla další parta, v níž i byl Grigorij Litviško, člen rozvědné skupiny Jermak-Fursenko. Měli zde čekat, až se vrátí velitel Andrej Fursenko se skupinou vlasovců, kteří chtěli přejít k partyzánům i se zbraněmi a střelivem. Jenže Litviško byl už přiožralý, jak ho předtím nalévala manželka bývalého majitele místního hotelu Aloise Pospíšila.

Pospíšil tou dobou řídil náklaďák, kterým jeli s Fursenkem a dalším českým odbojářem do Litovle pro vlasovce. Vrátit se měli v jedenáct v noci. A zatím Pospíšilová, která nejspíš jela po Litviškovi a žárlila na Victorovou, valila do Litviška pomluvy. Osamělá paní hajná prý svádí jejího muže, což zejména další člen sovětské rozvědky, soudružka Naděžda Ivanovová, těžce nesla. Ale Pospíšilová pokračovala: Hilda také donáší na gestapo, heč! Když se očekávané auto z Litovle stále nevracelo, rozhodl se Litviško věc řešit po tradičním ruském způsobu.

Pokud se Fursenko nevrátí do půlnoci, je to důkaz, že Victorová donáší gestapu, a bude tedy zastřelena. Nikdo z českých odbojářů se neodvážil protestovat. I když mělo být každému jasné, že se při podobných akcích na nějaký přesný čas nedá spoléhat. Jenže na stole vedle hodinek ležela i Litviškova pistole…

Přišla půlnoc, auto nikde, takže Litviško nevinnou ženu zastřelil. Aby nebyly siroty smutny, zavraždil i je: čtyřletou Hannelore a dvouletého Manfreda. Vydal rozkaz sbalit jídlo a myslivnu zapálit. A vrátil se s ostatními do domku Aloise Pospíšila. Jako „důkaz“, že ta hnusná Němka nežije, serval Litviško z uší mrtvé Victorové náušnice...

Boží muka přežila

Náklaďák z Litovle přijel za další chvíli. Přivezl krom své posádky jen dva vlasovce, Armény. Beze zbraní. Němci těmhle svým podivným spojencům už na konci války nedůvěřovali a odzbrojili je a hlídali. Nejen Němci, ani Litviško jim nevěřil. A tak je zastřelil. A Václava Dostála, který o úmyslu vlasovců přejít původně informoval, a který se jich teď zastával, zastřelil taky.

No a protože hořela hájovna a hořela v noci, tak to bylo vidět i z kilometr vzdáleného Veselíčka. Kolem druhé v noci odtamtud k požáru dorazili hasiči. Tedy z ruského hlediska kolaboranti. Litviško je zastavil a začal po nich střílet. Hasiči se rozutekli, jenom jejich velitel, starosta Veselíčka František Malínek, ne. Litviško ho totiž zastřelil na kozlíku hasičského vozu. A mohl si tak na pažbu za tu noc udělat už sedmý zářez…

(MMCH: Zkušenost s ruskými partyzánskými podrazáky měl i jeden můj skorostrejda, do jehož statku se během války nastěhovali ruští soudruzi pod vedením jistého českého politruka Picha-Tůmy. Více viz článek Musíte nám pomáhat z ledna 2002, který se do současného archivu NP už nedostal, ale na web jsem ho vrátil na svém blogu o deset let později.)

Toto byl prý důvod, proč esesáci Javoříčko vypálili. Jenže, proč by na odvetu čekali téměř měsíc? Odvety se konaly vždy okázale a okamžitě. Možná ani tehdejší velitel hradu Büchs neviděl ve vyvraždění rodiny protivného rakouského podřízeného nic, co by ho nutilo k vypálení a vystřílení obce. Protipartyzánské komando ostatně dorazilo na hrad až 4. května. Cestou se střetlo s partyzány. Kteří ještě to ráno pátého května pověsili zajaté vlasovce – pro změnu ty, kteří zůstali u té původní německé party.

Pokus o fotku pokusu modelu vesnice před vypálením

Jagdkommando o síle asi 120 mužů začalo obkličovat vesnici v devět hodin ráno 5. května 1945. Zjevně se chystali k odvetě za včerejšek. Javoříčko byla nejbližší vesnice, v okolí operovali partyzáni, vesničané je nejspíš podporovali a tak se pro esesáky stali „oprávněným cílem“. Za půl hodiny hořel první dům. Partyzáni dělali, že nevidí dým a stáhli se. Ostatně – jako vždy. (Pamatuj na Ploštinu!) Němců byla veliká přesila. A nebyly to neozbrojené ženské a malé děti, co?, ruští vrazi! Takže jestli bylo důvodem akce zastrašení partyzánů, pak se povedla. Cesta německých jednotek do amerického zajetí byla volná. Po válce byl dopaden pouze velitel Jagdkommanda Egon Lüdemann. Který byl k dalšímu vyřízení věnován sovětskému vojenskému velitelství. A lesník Othmar Victora?

Ten se o vyvraždění své rodiny dověděl až v půli srpna 1945. Přijel do Olomouce 8. září, aby navštívil hrob své rodiny. Na hřbitově byl však zatčen, ačkoli byl vybaven rakouskými doklady, povolením americké okupační správy, potvrzením od československého konzulátu ve Vídni a rovněž i zmiňovaným potvrzením o protifašistické činnosti. Za členství v SS si odseděl tři roky. Ačkoli tvrzení, že byl členem Jagdkommanda, které vyvraždilo Javoříčko, se ukázalo jako falešné. Měl prý tak mstít smrt své rodiny. Prokazatelně tam však nebyl. Různá poválečná svědectví přeživších byla všelijak kroucena, aby se vraždy sovětského partyzána utajily. A to utajování se nějak proláklo až do dneška – protože se ty ruské vraždy nevinných lidí dodnes nějak nepřipomínají.

Oběti dubnového masakru chrabrého sovětského partyzána nejsou na pamětní desce zmíněny. Jen na oněch informačních tabulích. Díky za ty tabule. Avšak tehdejší ohavnost přetrvává v ohavném a lživém sousoší. A je to vlastně pomník ruskému vraždění! Proto by bylo nejlepší odstranit celou tu zrůdnost výbušninou.

A zprava

Ale protože byl památník v roce 1978 prohlášen „kulturní památkou“, a jako „národní kulturní památka České republiky“ funguje dodnes, bylo by, myslím, vhodné, ono „vítězné sousoší“ pietně umístit v nějakém lapidáriu komunistické totality. A komunistické lži. A komunistických vražd. (Psal jsem před devíti lety. A furt to tam stojí!)

Obětem „Moravských Lidic“ patří úcta. A nezapomínání.

Na nikoho.

Psáno v Praze na Lužinách dne 29. dubna 2024, dva dny před státním svátkem ČR


Hlavní pramen: Břetislav Ditrich, Masakr v Javoříčku
V článku je hojně citován původní text mého neviditelně psího příspěvku z 28.10.2015
„Javoříčské masakry“. Byly použity i mé tehdejší snímky.

Aston Ondřej Neff
13. 7. 2024

Ministr kultury Martin Baxa si pochvaluje, že vláda má kolo zápasu úspěšně za sebou. Další přijdou...

Neviditelný pes
13. 7. 2024

Veterináři a počasí

Prezidentská kampaň republikána Donalda Trumpa v červnu poprvé oznámila, že má na svém hlavním účtu...

Jan Ferenc
13. 7. 2024

V řadě případů, hlavně malých stálých pohostinství, však jde také o krácení tržeb, tedy šizení...

Marian Kechlibar
13. 7. 2024

V úterý 9. července 2024 odstartovala z Francouzské Guyany první pokusná raketa Ariane 6. Mise byla...

Aston Ondřej Neff
10. 7. 2024

Tomio Okamura v úterý oznámil, že jeho strana bude na půdě europarlamentu ve spolku s Alternativou...

Aston Ondřej Neff
11. 7. 2024

Obruč ideologického dohledu má sevřít hustě osídlené území uprostřed Čech. Jádro ideje: člověk je...

Aston Ondřej Neff
12. 7. 2024

ANO – kromě trvalého vzestupu – zaznamenalo dva úspěchy v poslední době. V eurovolbách zabodovalo...

Marian Kechlibar
11. 7. 2024

Každý tuší, že po příští epizodě srovnatelné s tou katastrofální debatou na konci června už nepůjde...

Aston Ondřej Neff
13. 7. 2024

Ministr kultury Martin Baxa si pochvaluje, že vláda má kolo zápasu úspěšně za sebou. Další přijdou...

Lidovky.cz, ČTK
13. 7. 2024

Oba týmy jsou na soustředění v Rakousku, oba hrály generálku na nový ročník fotbalové ligy ve...

Lidovky.cz, ČTK
13. 7. 2024

V masivním izraelském úderu v Pásmu Gazy v oblasti Mavásí, kterou Izrael dříve označil za bezpečnou...

Lidovky.cz, ČTK
13. 7. 2024

Americkému prezidentovi Joeu Bidenovi se v sobotu dostalo podpory od vlivné tváře Demokratické...

ČTK, Lidovky.cz
13. 7. 2024

Obhájce prvenství a lídr průběžného pořadí mistrovství České republiky Dominik Stříteský vyhrál...

Ivana Pečinková
13. 7. 2024

Takzvaný dlouhodobý investiční produkt (DIP), tedy daňově zvýhodněné spoření především na stáří, se...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz