Ale on Izrael je zdrženlivý a válčí jen pokud je to skutečně nezbytné. Tedy vždy, když je napaden a nebo když se jeho napadení chystá. Nebo když jsou napadání jeho občané. A napadán je neustále. Po celém jeho území jsou tisícovky pomníčků, které označují místo, kde byl nějaký Izraelec zabit. U těch pomníčků je vždy i datum. Jedno ze starších je vytesáno na Trumpeldorově památníku . V roce 1920 zde byli zabiti židovští osadníci, kteří se dopustili té agrese, že začali vysoušet zakoupené území bažin. K rozmanitým letopočtům nepochybně přijde i ten letošní.

Pomníčky židovským obětem teroru jsou však umístěny po celém světě. Třeba v Olympijském parku v Mnichově, kde v roce 1972 Němci zvorali zásah proti palestinským teroristům. V červenci 1976 dostal vojenský hřbitov Har Hercel v Jeruzaléme jediný přírůstek - byl zde pohřben Joni Netanjahu, velitel zásahu proti letišti v Entebe, kde pod osobní ochranou ugandského prezidenta Idi Amina drželi palestinští teroristé židovské (nikoli pouze izraelské) cestující letadla Air France. Izraelští vojáci byli zdrženliví - zabili jen teroristy a ugandské vojáky, kteří je ochraňovali. A likvidovali MiGy, aby nemohli pronásledovat jejich transportní Herculesy. Bohužel padli i čtyři rukojmí. A Dora Blochová, 75letá britská občanka, kterou ještě před zásahem odvezli do místní nemocnice se srdečním záchvatem, byla později zavražděna Uganďany. Ale na 200 lidí bylo zachráněno.

Izraeli nezbývá, než odpovídat na vraždění zabíjením vrahů a eliminací sil útočníků, protože jinak by už dávno jako stát neexistoval. Izrael v červnu 1981 zdrženlivě bombardoval irácký reaktor Osirak (Osiris + Irak) těsně před tím, než do něj byl zavezen radioaktivní materiál a v neděli, aby na místě nebyli žádní civilní zaměstnanci. Jedinou přímou obětí byl francouzský technik, který šel do práce i v tu neděli... Přesto zemřelo několik íráckých důstojníků - nechal je popravit Saddám Husajn ze nedbalou ochranu reaktoru.

To vše by si šéfové světových mocností měli uvědomit. A měli by podpořit Izrael v jeho oprávněném požadavku: Vraťte nám naše lidi!!!

Gaza je bombardována, protože Palestinci odtud podnikli útok, při kterém unesli jednoho vojáka. A pár zabili. Z Gazy se na Izrael neustále střílí raketami, a to nikoli pouze na vojenské cíle. A to nikoli jenom letos. Protože se teroristický Hamás stal vládní stranou, je za tento útok zodpovědna palestinská samospráva, a proto je veden útok i proti ní.

Libanon je bombardován, protože Hizballáh odtud podnikl útok, zabil několik izraelských vojáků a unesl dva. Libanon nesplnil rezoluci OSN 1559 z roku 2004 a neodzbrojil teroristickou organizaci Hizballáh. Hizballáh je vládní strana, proto je tento útok rovněž útokem libanonské vlády. Přes hranice střílí nejen na vojáky, ale zejména na civilisty - a nejen letos. Až Hizballáh a Hamás odzbrojí, vrátí unesené izraelské vojáky a přestane útočit na Izrael, Izrael jistě s ozbrojenými útoky na Libanon a Gazu přestane. Teď postupuje skutečně zdrženlivě.

Pokud světové velmoci neumí dělat nic proti tomu, když se zabíjí Izraelci, jestliže vojska OSN na Blue Line mezi Izraelem a Libanonem pouze "monitorují situaci" a projíždějí bílými auty ovocnými sady na hranicích, pak by nyní měly být zdrženlivé ve svých výrocích o zdrženlivosti.

Když neumíte Izraeli pomoci, pak mu dovolte, aby si pomohl sám. V Haifě nám před několika měsíci ukazovali supermarket, kam za první Války v zálivu dopadla irácká raketa. "Nejhorší bylo, že jsme se nesměli bránit", říkal k tomu místní průvodce. Teď se Izraelci bránit smějí. A budou!

O izraelské zdrženlivosti by měli více vědět hlavně mocipáni v Damašku a Teheránu, odkud je Hizzbaláh financován a úkolován! Únos vojáků na libanonské hranici potom, co Izrael ukázal svou zdrženlivost k podobnému aktu v Gaze, byl jasnou syrskou provokací. Dalším oprávněným cílem izraelských letadel je syrský prezidentský palác.

Minulé úterý skončila "překvapením" schůzka zástupcu EU a Íránu, na které odmítli Íránci zastavit svůj "mírový jaderný program". Od té doby , co íránský prezident Ahmadínežád vyslovil výzvu k vymazání Izraele z mapy světa, se stal on sám osobně i celý Írán legitimním cílem izraelského útoku. Jen izraelská zdrženlivost a osobní intervence Condoleezzy Rice dosud bránila tomu, aby Izrael zaútočil na íránská jaderná zařízení.

Pokud však Bašár Assád a Ahmadíneřád budou i nadále podněcovat organizaci pana Nasraláha, nebo pokud do jejich zemí budou unesení izraelští vojáci přesunuti, může Izrael svou zdrženlivost přehodnotit.

Předpokládám však, že i v případě náletu na Damašek a irácké cíle by jistě Izrael dodržel určitou míru zdrženlivosti a nepoužil by jaderné zbraně.

Psáno v Praze dne 16. července 2006