5.10.2022 | Svátek má Eliška


ŠAMANOVO DOUPĚ: Bezzásahová smrt

10.8.2022

Konec mrtvého lesa na Černé hoře (2012)

Právě jsem se vrátil z prázdninového pobytu v Jizerkách a opět celý šťastný z toho, jak se obnovily jejich lesy. Z té katastrofy, která je postihla v sedmdesátkách a osmdesátkách. Ale bez lidského zásahu by nebylo obnovy. Panovala by v nich smrt. Och, jak jsem rád, že Jizerské hory nebyly prohlášeny národním parkem a bezzásahovým územím! I když to spoustu nás, Liberečáků, v roce 1967 mrzelo, že byla vyhlášena toliko Chráněná krajinná oblast Jizerské hory, a že se tento „západní výběžek Krkonoš“ nepřipojil k Národnímu parku Krkonoše, který funguje už od roku 1963.

V sedmdesátkách byly lesy v Jizerkách „zachráněny“ před osudem Krušných hor tím - že byly vykáceny dříve, než je zničily čmoudíky ze socialistických elektráren sousedních zemí „tábora míru“. Na horských pláních se pak příroda začala obnovovat sama. Stačilo jen, aby se na dotek Jizerek objevila Evropská unie, která sem vtrhla po spojení obou německých států v roce 1990, pročež došlo k odstavení enderáckých elektráren na bledé uhlí. Polská elektrárna ještě čoudí, ale ne tolik.

A jak ta obnova vypadala? Před deseti lety jsem o tom informoval v článku „Zachraňte mrtvý les!“: „V roce 1987 byly některé vrcholové partie Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory prohlášeny za přírodní rezervaci. Původní smrčiny zde byly zničeny hlavně čmoudíky ze spřátelených zemí NDR a PLR. Zůstala z nich jen bílá torza. Oproti jiným místům zde tyto stromy nebyly vykáceny, ale jejich bělostné kosti získaly státní ochranu. Tento mrtvý les je nyní vážně ohrožen. Zarůstá totiž novými smrky!“

Ano, smrky. Rostly tam dříve smrky, tak tam zase rostou smrky. Stejně tak se obnovil les v opuštěných lomech: Kolem rostou smrky, a tak i v nich rostou smrky. A kdyby se to nechalo na samoobnově, obnovily by se zase - vpodstatě „invazivní“ smrky, které sem nasázel chamtivý kapitalista, aby v tom pokračoval chamtivý socialista. Naštěstí pravý demokrat není úplně hloupě chamtivý - ale někdy je hloupě bezzásahový! A s tou bezzásahovostí by na místních horských pláních panovala pouze béžová smrt.

Jmenuje se ta tráva „třtina chloupkatá“ a zaplavila vyšší odlesněné partie Jizerek. Rostl tam na skoro 90 km2 nekosený lán této metr vysoké traviny, jejíž klásky jsou prý „hnědé až nachové“, ale zde působily evidentním dojmem béžové. Béžová poušť by možná podlehla náletům semínek okolních stromů. Jenže okolních stromů nebylo, a k přirozenému zalesnění by došlo až za dlouhé stovky let. A tak došlo k lidské intervenci: Do té béžové pouště se začaly sázet semenáčky. Jenže bylo málo místních sazenic, a tak se použil jako náhrada americký smrk pichlavý. Ten měl vydržet ještě přetrvávající znečištění, podle zkušeností z Krušných hor se k tomu hodil. Jeho porosty měly sloužit jen jako přechodná výsadba, kterou by se zakryly holiny a zachránila půda před odnosem - a taky aby se odňalo světlo a vláha oné hrozné třtině. A víte vy co? Stalo se tak!

Nestačilo však stromky pouze vysadit - musely se také obžínat, aby je ta tráva neudusila. To byl tedy další umělý zásah, který vedl k tomu, že se po další generaci Jizerky opět zazelenaly! Nebo částečně zmodraly.

Totiž: Ty americké smrky mají modré jehličí, a říkali jsme jim taky „stříbrné“ nebo „kanadské“. Někteří odborníci je označovali za „nevhodnou náhradu“. Ani mně se nelíbily - protože jak něco takového zasadíte do přírody, tak to z té přírody už nikdy nedostanete. Tak jakápak „přechodná“ dřevina. Ale víte vy co? Ty modré smrky jsou nyní v Jizerkách skutečně vzácností! První efekt se dostavil v prvním létě, když modré jehličky na okrajích větví zezelenaly. O výběrový efekt se pak postaraly místní zimy, když sníh začal lámat vršky Američanů. Když jste se na jaře podívali na smrky podle cesty, tak jste viděli, že z pěti stromů s ulomenými špičkami byly čtyři modré a jen jeden zelený. No a letos jsem si všiml jen několika málo modrásků! Jizerské sněhové zimy jim nesvědčí.

Další zásah, který je v Jizerkách prováděn, je umělé vysazování buků a dalších listnáčů. A ještě se kolem nich obtáčejí drátěné plůtky, aby se zabránilo „přirozenému okusu“ (snad až myslivci schválně) přemnožené vysoké zvěře. Ano, dalším zásahem musí být její tlumení, protože jinak vám ty krávy, vlastně jeleni a srnci, nový les spasou. Takhle my můžeme sežrat je. (A že jsem se na Šámalce činil!)

Ano, buky jsou zde původní. Když padly smrky za oběť invazi čmoudíků, tak na jižních svazích Holubníku zůstal pouze listnatý ostrov Bílého bukoví. A na strmých severních svazích Jizerek pás bučin. Ostatně Národní přírodní památka Jizerskohorské bučiny se vloni dostala na seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Zde se buky obnovují přirozeně, ale v jižních částech Jizerek jim v tom musí pomáhat člověk. Zasahovat! Vysazuje se bohužel stále smrk ztepilý, ale i jedle, javor, jilm, břízy a jeřáby. Břízy se už o sebe starají samy a jeřáby se mimo les vysazují i jako aleje podle cest - aby měli (hlavně migrující) ptáčci co zobat. Naštěstí stále existují lokality s původním smrkem jizerskohorským, který se, snad kvůli problémům se semeny, nevysazuje!

Pamatuju se, jak v místních potocích, říčkách a přehradách nebylo vidět jediné rybičky. Vyhubila je kyselá voda - jakožto produkt kouřících továren. Teď v nich v podhůří rejdí pstruzi, ve vyšších polohách siveni a třeba na přehradě Černá Nisa (“Bedřichovská přehrada“) i líni. Uměle vysazené ryby. „Invazivní druh“ sivenů se v Jizerkách dobře usadil, a místní hmyz je po dvě stě letech průmyslové revoluce velmi překvapen.

Díky „umělým zásahům“ se objevily i kytky - a čmeláci, včely, sršně a motýli již přiletěli sami.

Letos jsem kousek od sedla Knejpa pod horou Jizera navštívil vyhlídkový povalový chodník, který v délce 70 metrů zasahuje do přírodní rezervace Klečové louky. Před vchodem na tuto vyhlídku stojí informační cedule, na které Pavel Vonička z Jizersko-ještědského horského spolku uvádí: „Rašelinné smrčiny, lemující všechna vrchoviště“ (tj. vrcholová rašeliniště) „se dochovaly pouze ve zbytcích a jsou silně poškozené... Tato území vyžadují zvýšenou lesnickou péči, která spočívá zejména v doplňování výsadeb a jejich ochraně před okusem zvěří.“ (Zvýrazněno Š.)

Chráněná krajinná oblast, jo? Rezervace, jo? A přesto je zde uplatněna lesnická péče, protože to člověk zmrvil původní les. A jen člověk ho může odmrvit. Jestliže zachováme „bezzásahové oblasti“ v místech, která po staletí ničil člověk, pak se zde obnoví nanejvýš následky této zkázy, vy volové.

bb

Pod zničenými smrky rostou zase smrky. (2012)

Psáno v Praze na Lužinách v úterý 9. srpna 2022

Zde je psí článek z 29.8.2012. 2012 Zachraňte mrtvý les!

Více Šamanových článků o Jizerských horách viz štítek „Jizerky“ na jeho Doupěti.