Jistě je mnoho ekonomů, kteří přesně chápou, o co jde. V americkém Kongresu se v uplynulých dnech hrálo o platební neschopnost a nikdo nesměl navštívit Sochu svobody, protože nebyly peníze na mzdu pana štiplístka. Nebylo to moc zajímavé a málokdo tomu u nás věnoval pozornost. Pravda, objevily se prognózy, jaké strašné důsledky by měla nedohoda amerických politiků pro světovou ekonomiku. V době, kdy píši tyto řádky, se dohoda rýsuje na obzoru a soudný den tedy nenastane.

Nicméně i zcela laickému pohledu, jako je ten můj, se otevřela perspektiva poněkud děsivá. Americká ekonomika jede na dluh a míra toho dluhu se musí zvyšovat. Letos se třeba podaří odvrátit katastrofu, ale půjde to vždycky?

Světovou ekonomiku zasáhla americká hypotéční krize. Vznikla v době Clintonovy administrativy. Tehdy lidumilové u moci se nacházející usoudili, že je antisociální, když banky umožňují hypotéky jenom těm lidem, kteří jsou bezpochybně schopni hypotéku splácet. Míti hypotéku patří k základním lidským právům. A bylo zaděláno.

Možná to bude fungovat ještě dlouho. Po volbách nás čeká vláda levicová. Ta bude radostně utrácet z budoucích příjmů, které možná ani nenastanou. Lidé jí budou tleskat. Dluh nepřináší žádnou bolest, žádné omezení. V životě ano. V životě soukromník radostně utrácí a věří reklamám peněžních černokněžníků a raduje se, dokud nepřijde exekutor.

V rovině státu ale tahle hrozba neplatí. Žádný exekutor nepřijde. Bude se utrácet na dluh vesele dál a běda vládě, která se pokusí ten mejdan aspoň omezit.

Dopadne jako Nečasova vláda.

Pošlou na ni policajty a bude po vládě.