Že by smíření?
Po tom všem, co se stalo, je pozorovatel politické scény podezíravý, proto ten podmínečný titulek s otazníkem na konci. Nicméně ať je v pozadí cokoli, je třeba uvítat, že onen konflikt zatěžující náš veřejný život v posledních dvou týdnech utichl. Pozitivní byl už sám fakt, že prezident odpověděl na Sobotkovu výzvu k setkání kladně. Bylo by to v duchu jeho dosavadních výkonů, kdyby ho odbyl nebo se vymluvil na bolavou nohu. Nestalo se. Setkání trvalo dvě hodiny a po něm Sobotka vystoupil usměvavý a sebevědomý, jako člověk jistý svou věcí.
Sobotkovu jmenování zřejmě může zabránit jen kolize s parní lokomotivou. Sám Sobotka se chová rozumně. Jablkem sváru je zřejmě řešení církevních restitucí. Navrácení nemovitostí není předmětem sporu, nicméně finanční náhrada – a té se nedočkali jiní restituenti a například na akciové společnosti se vůbec nedostalo, jejich majetek zůstal ukradený – byla protlačena pokoutně, na nočním zasedání, bez dohody s opozicí, přestože bylo jasné, že opoziční odpor vůči celému projektu vyjadřuje vůli většinu veřejnosti. Byla to obrovská politická chyba Nečasovy vlády, Pyrrhovo vítězství a výrazně přispěla k jejímu oslabení a nakonec nečekanému pádu. Nějaký rozumný kompromis je i v zájmu církví samotných. Lidovci mohou do nekonečna opakovat svoji mantru, že je problém vyřešený. Není. Je vyhrocený.
Nicméně zpět k setkání Sobotky se Zemanem. Vyjádřil se Sobotka, nikoli Zeman. Sobotka bagatelizoval Zemanovu schůzku se spiklenci a zdůraznil – jde o Zemanovu verzi –, že iniciativa nevzešla od prezidenta. Pokud na tuto verzi Zeman přitaká, znamená to, že nechal pučisty v louži. To už bude druhá louže obsazená jeho nakopnutými milci, v té první sedí Mynář, nominálně odpovědný za neúspěch SPOZ, bez prověrky opravňující jej k přístupu k nejtanějším materiálům.
Po této schůzce, jak byla mediálně prezentována, Zeman rozhodně neposílil. Ovšem o to tady nejde, aby posilovl. Měl by být moderátorem a usnadňovačem dohod, to od něho chtějí jeho voliči. Pokud by vyšel tomuto přání vstříc a zahodil sen o Napoleonovi zkříženém s Churchillem, bylo by to dobře pro něj a hlavně pro zemi samu.