V nedávné debatě iDnesu mezi Michaelem Žantovským a Hynkem Kmoníčkem to mělo zajiskřit, a ono to bylo notování, s malými výjimkami. Přitom Michael Žantovský je coby ředitel Havlovy knihovny sluníčkář dokonce profesionální, kdežto Hynek Kmoníček coby hradní napravovatel přehmatů hlavy státu stojí na opačném pólu. Nicméně ve věci unijní byli v pozoruhodné shodě – unie se musí změnit.

Otázka je, zdali se opravdu musí změnit, a ještě závažnější otázka zní, zdali se opravdu změní.

Hlavní hrobař unie Juncker dokonce sám prohlásil, že se společenství musí zaměřit na důležité věci, a Kmoníček k této myšlence dodal pikantérii, že se unijní orgány v současnosti zaměřují na unifikaci parametrů včelího vosku. To je samozřejmě cosi, co štve nejen naše občany. Ti nevidí do komunitárního práva, ale aféry kolem tuzemského rumu a pomazánkového másla a kolem žárovek hnuly mnoha lidem žlučí.

Kdyby brexit měl za následek změnu kurzu a unie se měla nadále opravdu věnovat obraně vnějších hranic a zásadním otázkám ekonomickým, bylo by dobře.

Bohužel jsou důvody k hlubokým pochybnostem, ne-li přímo k jistotě, že se to nestane.

Každý takový nesmysl, jako například drahé a nespolehlivé povinné hlásiče změny tlaku v automobilních pneumatikách, má příčiny nikoli v ideální zálibě byrokratově, nýbrž v tlaku nějaké lobbistické skupiny. Na idiotských ventilcích někdo vydělal stamiliony – jen uvažte, že to mají namontováno všechny prodávané automobily kontinentu. I za včelím voskem jistě stojí nějaká skupina, která na tom vydělá. Zisky z takzvaných úsporek musely být enormní. Energetický humbuk, přímo navázaný na hlavní články klimatického náboženství, nese stamiliardové zisky. Merkelová by musela být slabomyslná, kdyby zakázala atomové elektrárny v Německu z obav před vlnami tsunami. Ne, ona to udělala pod tlakem lobby, která vydělá miliardy na přestavbě kontinentální energetické soustavy.

Jak dopadne jednání unie s Británií, je ve hvězdách, ale unifikovaného vosku se nezbavíme: je zapatlán přímo do základů evropské stavby.