Teď už je zřejmé, že povinností tzv. Nových členských států EU není jenom mlčet, jak to vyjádřila svého času Francie. Ve středu opětně promluvila čtyřka Visegrádu. Nebylo to nic, co by nějak zvrátilo kolo dějin, spíš jen opakování už zaujatých tezí. Čtyřku spojuje odmítání kvót na uprchlíky a podpora setrvání Británie v rámci osmadvacítky.

Ta druhá teze bude jistě přijata dobře i v Bruselu. Tamní garnitura si jistě přeje, aby Británie zůstala – a nepřeje si, aby lidé uvažovali o tom, proč věci došly tak daleko. Vždyť je to doslova šílené, že významná politická síla v Británii uvažuje o odchodu z evropského spolku! To není důsledek nějakého spiknutí. To je důsledek poměrů, jež v EU vládnou. Británie se staletou demokratickou tradicí reaguje citlivěji než zbytek kontinentu na to, čemu se zdvořile říká demokratický deficit EU.

S postojem vůči kvótám je to složitější. Bruselská garnitura – a je smutné, že se o ní musí takto mluvit, že je těžké se s ní ztotožnit – vnímá tento postoj jako vyjádření absence solidarity. Země se zkušeností s totalitou se na problém dívají jinak. O podstatě krize se nevede svobodná diskuse, je tu nucený názor, ten je v rozporu s převládajícím veřejným mínění. Je to podobná atmosféra, jakou země s historickou zkušeností totality dobře znají. Odtud ta nedůvěra.

V postojích jednotlivých zemí Čtyřky jsou pochopitelně rozdíly. Výrazně se vyjádřil slovenský premiér Fico, když označil za slabinu EU nepochopitelnost a soustředění na nezajímavá témata. To vyjádřil velmi přesně. Jistěže lze namítnout, že nepochopitelnost je hůl s dvěma konci. Může to být, že nepochopitelnost je důsledek hlouposti toho, kdo vnímá, a taky může být, že nepochopitelnost je na vině toho, kdo chce sdělit. Situace je o to složitější, že to sdělení je ovlivněné masivním mediálním tlakem rozhodujících médií Západu.

Osobně se vciťuji zpátky do pozice občana z doby totality, kdy znovu prožívám to, co jsem už prožil. Zase čelím tlaku nesmyslu, silově vnucovanému. Jenom ta rukavice, která mě chytá za límec, je jemnější. Je z evropské kozinky.

Jakpak asi Brusel přijme nově formulované pozice Visegrádu? Jako příspěvek do diskuse, nebo jako problém? Tipnu si to druhé. Tipnu si, že zase někdo přijde s nápadem „zatrhněte jim prachy“. Příjemné překvapení není nemožné, doba je turbulentní.