Nutit prezidenta – byť nikoli na státní návštěvě, ale v každém případě papaláše – chodit rámem, který slouží primárně k ochraně proti atentátům na papaláše, je ptákovina. A co hůř: je to politický kýč.

Hrajeme si na „rovnost“. Každý musí, takže musí i papaláš. Jenže on takzvaně musí v takové hlouposti, jako je projít rámem. Jinak nemusí prakticky nic. Privilegia soudobých papalášů převyšují snad i bájná aristokratická práva první noci. Jejich privilegia jsou astronomicky vzdálena míře užitečnosti. Kdyby zmizeli, proměnili se v prach, ani já, ani laskavý čtenář by nedošel újmy. Míra jejich užitečnosti se limitně blíží k nule a většinou se přehoupne do záporných čísel. A pak jdou a projdou rámem. Nebo jdou a vezmou si na hlavu přilbu, jako zedníci. Nebo bílý plášť ve zdravotnickém zařízení.

Takže se Klaus zachoval možná arogantně, možná zpupně, ale zachoval se lidsky. Což papalášové nemívají ve zvyku.