Zato peníze ze státního rozpočtu tečou jedna radost. Levicové strany, tedy sociální demokracie a komunisté, jsou na hraně definitivního voličského krachu, a tak vymýšlejí, jak se zalíbit voličům, aby házeli do urny ty správné volební lístky. 

Oblíbený evergreen socialistů je státem hrazené výživné. Že prý stát snadněji vydoluje z neplatičů dlužné částky, než by to dokázaly zoufalé ošizené maminky. Jelikož stát dělá všechno mnohem hůř než jakýkoli soukromník, není nejmenší důvod k domněnkám, že by v tomto ohledu byl efektivnější. 

Komunisté přišli také s pěknou věcí – s garantovanou pětitýdenní dovolenou. Nad tím se může soukromník jen smutně pousmát. Já jsem neměl nikdy v životě víc než dva týdny dovolené a byl to věru zvláštní pocit, když jsem vezl k vyžehlení košile paní, která mi je žehlila, a ona se mi omlouvala, že jede na měsíc na dovolenou do Skotska, tak ať přijdu až za pět neděl. 

Pikantní je, že s nápadem přišli komunisté, kteří se o blaho pracujících starali tak, že ani po třiceti letech se situace pracujících nepřiblížila standardu běžnému v západních zemích. V devadesátých létech jsem předvídal, že k narovnání dojde až ve třicátých létech, podle logické úvahy. Když jdete čtyřicet let do sklepa, potrvá vám to minimálně čtyřicet let, abyste vystoupali nahoru. 

To by možná mohlo platit, kdyby ale tu cestu vzhůru nepodráželi političtí vykukové, kteří si dláždí cestu k úspěchu úplatky voličům, přirozeně že ze státního.

Ústavní stížnost

Jednání o ústavní stížnosti na prezidenta proběhlo bez velkého zájmu široké veřejnosti. Je zajímavé jenom tím, jak jasně vymezuje hranice rozdělené společnosti. Jsou občané a politici, teří se děsí rozvratu ústavního systému, původně vyvolaného populistickou úlitbou v podobě přímé volby prezidenta, aniž se odpovídajícím způsobem změnila ústava a zachovala se rovnováha mocí a odpovědností. No a jsou občané a politici, kterým je to jedno. 

Parlament měl už dávno vymezit pravomoci prezidenta, který si pro sebe urval pravomoci, jež nemá žádný monarcha snad s výjimkou nějakých exotických despocií. Jelikož to už dávno neudělal, pravděpodobně to neudělá ani tentokrát.

Je to stejná logika, jako proč nikdy nebudou u nás ani dálnice ani vysokorychlostní železnice, v Praze pak pražský okruh.