Kolem migrace se u nás udělal ohromný humbuk a nejeden chytrák si na ní zřídil svoji živnost. Z celoevropského hlediska je to samozřejmě katastrofální problém, a nejen z celoevropského, také třeba zrovna z afrického hlediska: nejpodnikavější a nejprůbojnější lidé se tam rozhodli odstěhovat do Evropy, aby se měli líp. 

Ze začátku se líp mít budou, ale pak zjistí, že se mají hůř než domácí, a jejich děti a vnoučata to začne opravdu frustrovat. No a doma budou osudově chybět navždy – protože ztratí schopnost vrátit se a být tak užiteční mezi svými. Nicméně, čistě technicky, kdybyste vy osobně byli průbojný somálský Afričan a přešli hory a pouště a v gumovém člunu přepluli Středozemní moře, chtěli byste bydlet v Humpolci? Nic proti Humpolci. Mám k němu mimořádně pozitivní vztah, a navíc se tam odstěhoval Hliník, ale karavany migrantů tam ještě dlouho směřovat nebudou. Ani do Prahy, aby bylo jasno. Z pohledu Somálce je na tom Praha zhruba stejně jako Humpolec, takový Londýn je pro něho neskonale lepší. Už proto, že tam půl Somálska už bydlí, je to myšleno jako metafora. Toto se jeví býti jasným, přesto je kolem migrace velký povyk.

Nás ale ohrožuje něco jiného, šílené klimatické třeštění. Německo má rádo barvy. Před devadesáti lety se nabarvilo na hnědo, teď se barví na zeleno. Je to zlé, ať se země nabarví na jakoukoli barvu, my máme zkušenost s rudou. Ve výsledku je to vždycky stejné, ztráta svobody, hospodářský úpadek a jsou i horší věci. Migrantům v gumových člunech jsme lhostejní a kdyby nakrásně jim nějaké kvóty ten Humpolec přisoudily, našli by si jistě cestu do opravdu vytoužené země. Ale zelený pařát se snáší nad námi všemi. 

Heslo je, že se Evropa musí stát příkladem a že musí splatit historický dluh za to, že nastartovala světovou industrializaci. Je to trend, který se nedá zastavit. Co je ale zásadní a pořád ještě otevřený problém, je podíl jaderné energetiky. Jelikož zelená ideologie postrádá racionální podklad, odmítá jadernou energetiku. Nabádá svět, aby naslouchal vědcům, ale těmi vědci myslí teoretické meteorology, kteří nedovedou předpovědět, jestli pozítří bude pršet nebo bude svítit sluníčko, ale jsou si jisti, jak to bude za padesát let. Fyzici podle tohoto konceptu nejsou vědci. Jaderná energetika je předmětem útoků. Argumentuje se, že je drahá. Drahá je proto, že to není normální průmyslové odvětví, že každá stavba musí kodrcat přes hory překážek navršených ekologickými fanatiky. Vývoj termonukleární energetiky je odstaven úplně k ledu. Za mého mládí byla pokládána za bránu do ráje jednadvacátého století.

O tom se rozhoduje na evropském fóru dnes. Není to nic za horami a na dvacet let. Je to teď a tady.

A teď pozor, odložte předpojatosti, napijte se vody a nadýchněte se. Podívejte se na naši politickou reprezentaci a přemýšlejte, koho na to jednání pošlete. To je ta zásadní volba dneška.