Prezident republiky prohlásil za rovnocenné dvě varianty výsledků vyšetřování explozí ve Vrběticích a tím zpochybnil všechna rozhodnutí vlády od 17. dubna dále. Odpálil míč na jinou část hřiště, konkrétně na nohu Andreje Babiše. 

Pro orientaci v situaci je dobře připomenout, že máme momentálně dvě opozice. Jedna je demokratická, to je Spolu a Piráti+STAN, a pozor: je do toho třeba počítat i sociální demokracii. Pro ni je snad absolutně vyloučené pokračovat ve vládním angažmá i po volbách. Ta druhá opozice je, dejme tomu, revizionistická. Jak komunisté, tak SPD usilují o změnu ústavního systému, dokonce SPD se o to snaží víc.

V současné krizi se postavily revizionistická a demokratická opozice na výrazně opačné strany. Revizionistická opozice podporuje ruskou verzi, kdežto demokratická zastává opačné stanovisko.

Majitel ANO Andrej Babiš zatím selhal ve všem, na co sáhl za dobu svého politického angažmá. Nedokázal přimět státní aparát Česka, aby fungoval jako soukromá firma. V pandemii dovedl zemi do nejhorších čísel a tváří v tvář hrozbě cizí mocnosti všechno shodil sloganem o „útoku na majetek bulharského obchodníka“. Nicméně události se valí a čas běží.

V uplynulém týdnu padla mnohá rozhodnutí. Miloš Zeman v dresu ruské strany ustoupil ve věci vypovězení osmnácti špiónů. To ovšem je relativně vzato prkotina významu spíše symbolického. Pokusil se ale ve svém projevu vrátit Rosatom do hry. Tedy, pokusil se zamezit pokus vymanit Česko z ruské sféry vlivu a zdánlivou moudrou uvážlivostí a zpochybňováním zásadních rozhodnutí se snaží Česko v ruské sféře udržet.

Na Andreji Babišovi je teď doslova historická odpovědnost, protože se jedná o další charakter republiky. Jsme součástí západních politických i vojenských struktur. Je to nesmírně důležité a hned řeknu, že pozitivní. Je to ale důsledek procesů devadesátých let. Už s nástupem Václava Klause se podařilo přitažlivost Západu oslabit. Václav Klaus se v současné krizi postavil na stranu proruských revizionistů. Miloš Zeman, jako Klausův nástupce, stál na jejich straně vždycky a nepokrytě. Jde tedy o hodně, vlastně... o vše.

Andrej Babiš je hlava exekutivy a jako má unikátní možnost volby. Revizionistická část opozice má jasno, jde s Moskvou proti vlastním lidem. Demokratická opozice taky ví, kde stojí. Andrej Babiš, volky nevolky, se musí někam přiklonit. Osobně se obávám že to bude k revizionistické opozici, protože ho Zeman může amnestovat, kdyby měl být trestně stíhán. Pokud by zvítězil opačný tábor, riskuje dokonce až kriminál, kdyby to mělo dopadnout pro něho opravdu špatně. To je ale spekulace. Odpovědi jsou v budoucnosti.

Babiš má volbu, ale demokratická opozice by mu měla tu volbu umožnit. Jakobíni v jejích řadách by tomu říkali zrada, ale reálně je to politika. Už jednou způsobili, že komunisté získali pozcii neúměrnou jejich opoře voličů. Hrozí totiž nebezpečí, že se uplatníá mechanismus, který popsal Houlbecq ve své knize Podvolení, kde popisuje, jak se kvůli politické nenávisti dostali islamisté k moci ve Francii. Stejnou metodou – že budeme nenávidět Bureše až za hrob – podvolíme zemi Rusku. Už to tak napůl je – nezapomeňme, že radar jsme odmítli ještě v době, kdy se Bureš zabýval Kosteleckými párky.

(širší verze z dnešního Posledního slova v Lidových novinách)