Vítězství rozumu
Občas se podaří prosadit i něco rozumného a do sféry rozumnosti lze zařadit i nerozumné nápady shozené pod stůl. Což je případ obědů zdarma. To byl příklad podbízivého, čistě populistického nápadu.
Stát se má starat o to, aby vše fungovalo, jak má, a aby v zemi bylo rozumné prostředí pro rozumné lidské aktivity. Pak budou mít lidé peníze na to, aby svému dítěti koupili svačinu a oběd. Což ostatně převážně mají i teď, ale s tím tvrzením opatrně, pokud nechceme vstoupit na tenký led úvah, kolik stojí oběd v družině a kolik stojí krabička cigaret.
Padl také komunistický návrh na uzákonění českého jazyka coby státního jazyka. To je další příklad úplně jalového honění trika. Čeština ohrožena není a je to navíc křehká květina, jako každý národní jazyk. Čím míň paragrafů se kolem ní bude motat, tím líp.
Když už jsme ale u té češtiny… Je pozoruhodné, že v posledních dnech se to ve zpravodajství z parlamentu hemží hvězdičkami a vykřičníky. Člověk se podívá na noviny, vidí samou hvězdičku a vykřičník a spokojeně si řekne: aha, zasedá zákonodárný sbor. Jsem v rukou moudrých snaživých lidí, dnes večer půjdu klidně spát v důvěře v lepší zítřky!
Takže, abych uzavřel: On ten rozum nevítězí vždycky. Někdy dostává na p*del.
