Evropský soud rozhodl, že se Česko, Maďarsko a Polsko provinily unijnímu právu, když při krizi v roce 2015 odmítly kvóty na rozdílení uprchlíků. Neplynou z toho žádné sankce, kvóty jsou zrušené a nejen Evropa, ale celý svět má jiné starosti. 

Je sice možné, že to, co se děje, vyvolá novou uprchlickou vlnu, možná mnohem silnější než byla ta v roce 2015. Ovšem je jiná situace, vítačská politika zaplakala na turecko-řecké hranici v oblacích slzného plynu.

Je dobře si ale připomenout, že vláda Bohuslava Sobotky v plným vědomím toho, co dělá, kvóty odmítla. Slováci nesmysl s kvótami trapně vyšvejkovali přijetím dvacítky uprchlíků (copak se asi s nimi stalo? Zůstali na Slovensku? Jak se jim daří? Bylo by zajímavé to zjistit). Česká vláda to neudělala. Byla to v podstatě revolta, něco jako občanská neposlušnost. Zrušením kvót Brusel přiznal, že Česko revoltovalo právem. Byl to nesmysl. Rozsudek vynesený za aktuální situace, kdy EU praská v základech a kdy si každá stát doslova chrání svoji kůži, je groteskní epizoda celého dramatu. Kdyby ti lidé v tom soudu měli kousek zdravého rozumu, museli by si říci, že tohle opravdu může počkat. Tím spíš, že pokud se situace změní a řecká hranice padne, Evropa bude Maďarům moc vděčná, když obnoví svoji roli obránců evropských hranic.

Z hlediska principiálních konal soudní dvůr Evropské unie správně. Když ale jsou principy v rozporu s životem, je něco špatně.

Na okraj celé věci připomenu ještě dvě námitky vůči bezbřehému přijímání uprchlíků. Těm lidem se takzvaně poskytuje pomoc, přitom se z nich vytvoří vrstva jakéhosi importovaného proletariátu. Jakmile definitivně přeruší kontakty s domovem, a to jde rychle, budou oni a jejich děti a děti jejich dětí odsouzeni přežívat v sociální pasti druhořadosti.

Toto bylo mnohokrát konstatováno, nicméně je dobře si to připomínat.

Je tu ale ten druhý argument, a o něm se nemluví.

Ti lidé opravdu nejsou neurochirurgové a kybernetici, kteří budou v Evropě řídit vývoj termonukleární reakce. Nicméně mají nepopiratelné lidské kvality, hlavně odvahu, pevnou vůli, výdrž a cílevědomost. Z tohoto hlediska jsou to nadstandardně kvalitní lidé. Doma budou jejich síly chybět. Když se zahledím do křišťálové koule, jeví se mi vize Afriky, která bude odsuzovat Evropu za neokolonialismus: ten starý kolonialismus vysával přírodní bohatství, ale ten nový kolonialismus, ztělesněný Merkelovou, ten z Afriky odsává něco cennějšího: odsává lidi.