Za mafiánský stát označil prestižní německý list Die Welt Slovensko poté, co soud v Pezinku osvobodil Mariana Kočnera a Alenu Zsuzsovou z obvinění, že zosnovali vraždu Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové. 

Novinář má tu výhodu oproti soudu, že se nemusí ohlížet na zákony a střílí rozsudky od boku s vehemencí pověstného soudce Roy Beana, který soudil a věšel od nálevního pultu svého saloonu.

Osvobozující rozsudek je bezesporu překvapující. Vše nasvědčovalo tomu, že policie odvedla skvělou práci. Našla muže, který střílel, ten už byl odsouzen za provedení vraždy. Veřejnost žila celé měsíce v přesvědčení, že je vše jasné a že spravedlnosti bude učiněno zadost. Od letošního února je nepravomocně odsouzený na 19 let, a je tudíž ve vazbě. Kdyby ho soud v Pezinku poslal na očekávaných 25 let do vězení, bylo by to efektní zakončení tsunami, které na Slovensku po dvojnásobné vraždě nastalo a převrátilo politickou scénu naruby. Leč nestalo se tak.

První vysvětlení zní, že byl zproštěn viny on i Zsuzsová pro nedostatek důkazů. Teď ovšem bude třeba veřejnosti vysvětlit, jaké důkazy policie předložila a soud je neuznal. Tak to totiž muselo být. O tom můžeme jen spekulovat, protože detaily známé nejsou.

Můžeme odhadovat jen z jiných případů, kdy též šlo o spiknutí a korupci. Soud Davida Ratha byl na první pohled jasný, byl chycen při činu přebírání úplatků. Jenže právníkům se podařilo zpochybnit odposlechy. V případu Nečas Nagyová dokonce padla vláda po policejním přepadu jejího sídla. Vzešla z toho blamáž s kabelkami, opět proto, že nebyly uznány jako důkaz pořízené odposlechy.

Zde je třeba si položit otázku: jak jinak se dá odhalit a dokázat korupční jednání? Neexistují žádné hmatatelné stopy. Nikdo nepodepíše kvitanci na přijetí úplatku anebo nedá písemný příkaz k vraždě. Korupce nezanechává otisky prstů, vlasy s DNA a spermie na kombiné, jako to nechal prezident Spojených států. Korupce je neviditelná entita, fyzicky zmizí s ozvěnou vyslovených slov.

Ctihodní poslanci našich parlamentů se postarali o to, aby se odposlechy daly použít jen v krajně vymezených případech, přičemž vždycky je nějaká skulina, jak oprávněnost napadnout. Není třeba být vyznavač konspiračních teorií, stačí se optat cui bono, komu je to prospěšné. Samozřejmě zase advokátům, kteří zastupují Rathy a Kočnery a Nagyové.

Musíme se v našem světě smířit s mnoha mrzutými skutečnostmi. Dálniční síť nebude nikdy uskutečněna, protože náš právní systém to neumožní. Korupce je nepostižitelná, jelikož právní systém ochromuje výkon spravedlnosti. Právní trik s odposlechy je obalen mámením o ochraně soukromí a o osobní svobodě. Povídali, že mu hráli. Soukromé subjekty zacházejí s odposlechy naprosto volně a nikdo proti nim nezasáhne. Naposledy to byl případ Heinze-Christiana Stracha, který politicky padl kvůli zmanipulované a záměrně sestříhané nahrávce: skandál odpálil vlivný bulvární deník Kronen Zeitung. V podstatě šlo o svržení vlády, o státní přervat. Napíše Welt, že je Rakousko mafiánský stát?

Nenapíše. Soukromě se může vymýšlet a špinit a natáčet a nahrávat. Policie odposlouchávat téměř nesmí a když se jí to horko těžko povolí, nebude jí to asi nic platné, protože to advokátům zastupujícím gaunery zařídili jejich kamarádi v poslaneckých lavicích.

Takže si počkejme, jaké berličky našli soudci v paragrafech, aby mohli Kočnera zprostit viny. Útěchou nám budiž, že Al Capone taky neskončil v base kvůli vraždám, které nařídil anebo dokonce sám osobně provedl. Nešly mu dokázat. Dostali ho kvůli neplacení daní a šel sedět na doživotí.

U nás by ho pustili domů.