Přinejmenším v duchu jsem se připojil ke gratulantům, kteří přáli v pátek Václavu Klausovi k jeho jubileu. Kalendářně ho slaví v sobotu, na dnech vskutku nesejde. Je dobře, že český stát měl v prvních třech dekádách své obnovené státnosti výrazné osobnosti. 

To, že Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman opravdu nejsou ze stejného kadlubu, to je jen důsledek toho, že to jsou výrazné osobnosti s trvalým zásahem do společnosti a hlubokou stopou v dějinách. Václav Havel se stal ikonou pádu železné opony a konce studené války. Jeho idealismus souzněl s nadějemi, které tehdy převládaly. Václav Klaus přinesl do toho kvasu strukturu řádně fungující společnosti založené na svobodném trhu a standardní parlamentní demokracii. Jistě bychom k jednomu i druhému došli také, ale toho klopýtání by bylo víc. Role Miloše Zemana je aktuální, kdežto Havel i Klaus už svůj historický přínos završili. Zeman tu stojí jako hráz progresivistickému rozkladu západní kultury a civilizace. Jsme jeho současníci a ti vždycky vnímají hlavně ty nedostatky a přínos pochopí, až když je gigant pod drnem. Vidíme virózu nad korunovačními klenoty a kamarilu prokremelských slouhů kolem něho, ale jednou budeme říkat, chvála bohu, že ten Zeman vydržel až do počátku dvacátých let. Kdo ví, co nastane potom.

Aktuální je dnes Václav Klaus coby oslavenec. V mnohém ohledu pracuje coby muž v pozadí na podobném úkolu jako Miloš Zeman. Není vázán žádnou funkcí a nemusí dbát na protokol, hovoří volně a bez servítků. Jeho slova mnohdy provokují, response je individuální: někoho provokuje jeho KAŽDÉ slovo. Čas obvykle přitakal jeho prognózám, mnohdy pesimistickým. Je dobře poslouchat, co říká, a ještě lépe by bylo podle toho korigovat činy.

Že se to neděje tak často, jak by bylo žádoucí, za to do velké míry může on sám. Miloš Zeman bojuje v přívalu progresivismu taky boj Moravana u Hvězdy, ale aspoň využívá slabosti Andreje Babiše a udělal si z něho aspoň částečného vykonavatele své vůle. Je tudíž v politické první lize. Václav Klaus se podivuhodně vyčlenil z politického reálu. Pokusil se v něm hrát jakousi roli skrze synka, ten ale vyměkl a z Trikolóry vypadl. Klaus tedy perlí na mítincích AfD v Německu a rozhovory dává Parlamentním listům a Xantypě. Je na okraji. Ale ani v tom nepodceňujme Václava Klause, kdo to kdy dělal, obvykle pohořel. Miloš Zeman taky objímal na Vysočině stromy a pak vplul do první ligy politiky v obrněném nafukovacím člunu gumáku.

K úspěchu bude potřebovat příležitost a pevné zdraví. Obé mu přeju.