Úprk k rozvolnění
Vláda posunula rozvolňovací datum o čtyři dny. Na první pohled je to nesmysl, co udělají čtyři dny v epidemii? Důvod je ale rozumný, 26. červen připadá na sobotu a lidé plánují prázdniny a chtějí cestovat a obecně vzato přejí si normální život. No a pracovní týden končí v pátek. Krok je to tedy rozumný a pravděpodobně bude přijímán pozitivně.
Pořád je tu ale ta nejistota, a ta je dokonce dvojí. Společného jmenovatele má: při jakém vzestupu nákazy vypukne alarm? V Praze je teď 20 nakažených, tedy stouplo to. Zase spustíme klec? Jak si to usmyslíme v Česku?
Jenže stejná otázka je obecnější, mezinárodní. Každá země si nadefinovala svoje pravidla neklidu. Má svoji byrokracii a ta musí ukázat, že je k něčemu. Zatím to vypadá, že je nějaký univerzální covidpas s platností pro celou EU jen iluze. Je tedy možné, že země s vidinou blízkých voleb budou liberálnější a ty jiné… přísnější. Když se ale objeví mutace schopná překlenout očkování i prodělání nemoci, na pořad dne se vrátí zásadní otázka: co a koho jsme ochotni obětovat za to, aby společnost normálně fungovala:?
