Tohle jeviště málokdy nabízí udivující podívanou. Jedno takové zde máme. Hana Lipovská povede kandidátku partaje Lubomíra Volného na Pardubicku. Zatím na sebe poutala pozornost urputností, s jakou se pokouší sesadit doposud nejschopnějšího a nejúspěšnějšího ředitele České televize Petra Dvořáka. 

Podiv budila její výzbroj, snažila se ho sestřelit přes směšné údajné kauzy kolem školicí firmy Gopas a fotografické výstavní síně Leica Galery, jedno i druhé je hluboce pod horizontem zájmu člověka v takovém postavení, v jakém je Petr Dvořák. Dal se v tom cítit vliv Jany Bobošíkové, s níž Lipovská spojila tuto etapu svého veřejného života. Čím dřív by toto spojení ukončila, tím by bylo lépe pro ni. Ale pořád je Jana Bobošíková bohyně ve srovnání s groteskní figurou Lubomíra Volného a kreaturou, jíž je Jana Volfová.

Názory Hany Lipovské jsou konzervativní, ona sama je hluboce věřící, vzděláním ekonomka a přesvědčením liberální ekonomka v původním, nikoli tom moderním překrouceném slova smyslu. Když před nedávnem změnila účes a rázem se stala z klášterní schovanky atraktivní mladou ženou, mohlo nás trknout, že se chce více veřejně angažovat. Že by natolik chtěla jít do politiky, aby kandidovala v těchto volbách, napadlo asi málokoho. Pokud ano, pak tu byla k dispozici Trikolóra. Svým vypjatým nacionalismem sklouzává Trikolóra do extrému, ten ji tlačí za hranice volitelnosti, ale pořád je to ještě sdružení příčetných lidí, má podporu hodnotných osobností, Zuzana Majerová Zahradníková je pozoruhodná osobnost a sněmovně by prospělo, kdyby z ní po volbách nevypadla. Ale lidé, jako je Volný a Volfová, jsou prostě pod úroveň.

Takže poslední angažmá Hany Lipovské vyvolává údiv.

Ve mně upřímnou lítost. Škoda tak hodnotné charakterní ženy.